Pokusme se o interpretaci výsledků. Sčítání je možno považovat za úspěch
antiklerikálního hnutí v tom smyslu, že znamenalo nejzásadnější změnu
počtu příslušníků katolické církve od pobělohorské rekatolizace, nadto
poukázalo na dlouhodobější trend. Na druhou stranu se nepodařilo
dosáhnout toho, aby se od Říma odloučila většina národa, a to ani v roce
1930. Je možno také vznést hypotézu, že u části přestoupivších došlo
pouze k nahrazení matrikového katolictví matrikovou příslušností
k československému nebo evangelickému náboženství. O tom svědčí
například stesky na náboženskou vlažnost v mělnickém evangelickém sboru
(viz níže).
Jsme svědky pozoruhodného jevu, že i nábožensky vlažní obyvatelé zůstali
katolické církvi věrní, ačkoliv by pro ně byl výstup snadný, a to
navzdory sociálnímu tlaku. U ostatních skupin obyvatelstva se spíše
nabízí vysvětlení, že argumentace přestupového hnutí nekorespondovala s
jejich smýšlením. Ta totiž zřetelně vycházela z předpokladu, že
obyvatelstvo již smýšlí proticírkevně a že pouze musí uvést svou
formální náboženskou příslušnost do shody se svým svědomím. Právě toto
východisko je ale možno zpochybnit na základě Pekařova názoru, že i
„matrikoví katolíci“ si ke katolické církvi zachovali jisté vnitřní
pouto. Ve shodě s Pekařovým pohledem můžeme předpokládat, že většina
populace zůstala v římskokatolické církvi proto, že se s ní
identifikovala. Abychom ale toto vysvětlení příliš negeneralizovali,
musíme vzít v úvahu i opačný fakt, že totiž v komunistické straně si
ještě roku 1924 polovina členů uchovala římskokatolické
vyznání,11PEROUTKA, Ferdinand. Budování státu . III.,
1920. 3. vyd. Praha: Lidové noviny, 1991, s. 935. i když u nich lze
o identifikaci s katolickou církví hovořit jen stěží.
Chceme-li v dokázat, že výstupy z církve v některé obci souvisely
s přestupovým hnutím, pak musíme zjistit, zda se kumulovaly kolem data
sčítání. V rámci této diplomové práce posloužila k tomuto účelu sborová
statistika Českobratrské církve evangelické.
Závěrem shrňme, že při sčítání lidu byla náboženská příslušnost
nejcitlivějším údajem. Výzvy k vystoupení z církve se dotýkaly převážně
Čechů, zatímco příslušníci jiných národností vůči nim byli v podstatě
imunní. Setrvání vlažných věřících v katolické církvi může být
pravděpodobně vysvětleno tím, že i oni se s církví do jisté míry
identifikovali, jak připomenul Josef Pekař.