Metoda výzkumu
Časový a prostorový
rámec:
Časové ohraničení práce nebylo stanoveno předem, ale bylo určeno na
základě toho, kdy se přestupové hnutí objevuje v místních pramenech.
Přestupové hnutí má daný konec, jímž je den sčítání lidu (15. února
1921), ale jeho počátek nezačíná pevným datem, nýbrž musí být stanoven
empiricky na základě pramenů. V případě Mělníka je první výslovná výzva
k vystoupení z katolické církve před blížícím se přestupovým hnutím
doložena 7. ledna 1921 na stránkách Mělnických listů. 11Sčítání
lidu. Mělnické listy . 7. 1. 1921, III., č. 2, s. 2. Aby bylo
možno zařadit přestupové hnutí do širšího kontextu dobového vývoje, byly
vybírány prameny z období od roku 1918 až do poloviny dvacátých let.
Z místního hlediska se výzkum zaměřuje na Mělník v dobových hranicích,
ale v jednom případě byl přijat i pramen z Pšovky (farní kronika), a to
z toho důvodu, že Pšovka tvořila ve zkoumaném období s Mělníkem do jisté
míry organický celek (v roce 1923 s ním byla v rámci tzv. Velkého
Mělníka sloučena), přičemž bylo přihlédnuto ke skutečnosti, že farní
kroniky jsou vzácný a hodnotný pramen.
Výzkumné otázky:
-
Jaké byly výsledky sčítání lidu v Mělníku z hlediska konfese? Lze
dokázat, že výstupy z katolické církve byly motivovány přestupovým
hnutím?
-
Jakým způsobem se v průběhu přestupového hnutí v Mělníku angažovala
Církev československá, Českobratrská církev evangelická a Volná
myšlenka?
-
Jak na přestupové hnutí reagovala místní římskokatolická duchovní
správa?
-
Jakou roli měl v přestupovém hnutí místní tisk?
Stav dosavadního
bádání
Literatura
O náboženských poměrech v Mělníku nebylo dosud v literatuře soustavně
pojednáno. Jediným textem, který se zabývá sekularizací Mělnicka na
konci 19. a začátku 20. století, je nepublikovaný článek ředitele
Státního okresního archivu Mělník Dalibora Státníka Pánbůh není!
A kdo se vás na to ptal…?! 22Publikace texu je plánována v
roce 2015 v rámci sborníku Confluens, vydává Regionální muzeum Mělník.
Text je založen na katolických farních kronikách (Obříství, Liblice,
Nelahozeves, Vrbno, Pšovka, Všetaty, Chlumín, Kralupy nad Vltavou,
Mělník, Pšovka, Lužec, Záboří, Hořín, Vliněves) a časově pokrývá období
od konce 19. století až po únor 1948 (s mírnými přesahy do pozdější
doby). Cenný je tím, že poskytuje vhled do náboženské situace v celém
regionu, stejně jako o historickém pozadí sekularizace z dob před první
světovou válkou.
Konflikty mezi katolickou církví a Církví československou33Ve
dvacátých letech se neustálil jednotný úzus psaní názvu církve. Někdy
byl psán s velkými písmeny jako vlastní jméno, setkáme se i se zápisem
„církev československá“ nebo „československá církev“. V této práci
bude užívána forma „Církev československá“. v otázce tzv. bojů
o kostely byly zpracovány formou studie o událostech
v Rousínově44KRŠKO, Jan. Rousínov v obraze náboženských
konfliktů po rozpadu habsburské monarchie. In: Rakovnický
historický sborník . Rakovník: Státní okresní archiv Rakovník, 2000,
s. 49-66., rovněž existuje samostatné zpracování přestupového hnutí v
Písku55MATOUŠOVÁ, Věra. Přestupové hnutí v Písku (1918 -
1922) [online]. 2007 [cit. 2013-01-28]. Bakalářská práce.
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Teologická fakulta.
Vedoucí práce Jaroslav Vokoun. Dostupné z:
http://theses.cz/id/0hr7nx/.. V druhém případě mohla autorka vyjít z
podrobných evangelických i katolických pramenů, což jejímu líčení
propůjčuje plastičnost.
Obecné církevní dějiny první republiky jsou reprezentovány většinou díly
katolických historiků (Kadlec, Zlámal). Přehled českých
církevních dějin 66KADLEC, Jaroslav. Přehled českých
církevních dějin 2. Praha: Zvon, 1991. Jaroslava Kadlece je
nepříliš podrobný spis, v němž však lze najít řadu informací např.
o Jednotě katolického duchovenstva. Bohumil Zlámal vytvořil ve své
Příručce českých církevních dějin 77ZLÁMAL, Bohumil.
Příručka českých církevních dějin. VII. Doba československého
katolicicmu (1918-1948). Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2010.
důkladné dílo, které poskytuje velmi dobrý přehled o životě katolické
církve, o její knižní a tiskové produkci, o nekatolických církvích
i o bezvěreckém hnutí. Kniha je ovšem psána z explicitně katolických
pozic a v apologetickém duchu.
Dějiny Jednoty katolického duchovenstva i počátky Církve československé
a reformního a modernistického hnutí v rámci katolické církve jsou
zpracovány velmi podrobně převážně zásluhou knihy Pavla Marka
Církevní krize na počátku první Československé republiky
(1918-1924). 88MAREK, Pavel. Církevní krize na počátku
první Československé republiky (1918-1924) . Brno: L. Marek, 2005, 335
s. Pontes Pragenses, sv. 36. Pavel Marek je rovněž autorem životopisů
Emila Dlouhého-Pokorného99MAREK, Pavel. Emil
Dlouhý-Pokorný: život a působení katolického modernisty, politika a
žurnalisty . 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury
(CDK), 2007. a pražského arcibiskupa Františka Kordače.1010MAREK,
Pavel. Arcibiskup pražský František Kordač: Nástin života a díla
apologety, pedagoga a politika . Olomouc: Moneta-FM, 2005. Silnou
stránkou těchto publikací je uvádění rozsáhlých citací pramenů v
poznámkovém aparátu, což výrazně zvyšuje jejich informační hodnotu.
Historie Církve československé byla zpracována zejména historiky z řad
jejích příslušníků. Dobrou orientaci v základních datech poskytuje
článek Daniela Frýdla Zrod Církve československé (husitské) ,
publikovaný v jubilejním sborníku této církve,1111FRÝDL, David.
Zrod Církve československé (husitské). In: BUTTA, Tomáš. 90 let
Církve československé husitské: sborník . Vyd. 1. Praha: Církev
československá husitská ve spolupráci s Náboženskou obcí CČSH v Praze
1, 2010, s. 17-30. Blahoslav. vedle toho je cenná i jubilejní
přednáška k desátému výročí vzniku církve od Františka Kováře.1212KOVÁŘ,
František. Deset let československé církve 1920-1930 . 2. dopl.
vyd. Praha: Ústřední rada československé církve, 1930. Dobrým
historickým přehledem i teologickou analýzou je monografie Život
a víra ThDr. Karla Farského autorů Václava Kadeřávka a Zdeňka
Trtíka.1313KADEŘÁVEK, Václav a Zdeněk TRTÍK. Život a víra
ThDr. Karla Farského . Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1982.
Vznik i věrouka Českobratrské církve evangelické jsou stručně popsány
v několika příspěvcích sborníku Církev v proměnách
času. 1414BALCAR, Lubomír et al. Církev v proměnách času:
sborník k 50. výročí spojení českobratrské církve evangelické . Praha:
Kalich, 1969. Celkově jsou dějinné počátky této církve zpracovány
méně podrobně než u Církve československé.
Dějinami Volné myšlenky1515Ve zkoumané době byl užíván název
„Volná Myšlenka“, což odporuje dnešní jazykové normě pro způsob psaní
velkých písmen. Proto s výjimkou přímých citací užíváme způsob zápisu
vyhovující dnešnímu úzu. se zabývá jediná monografie,1616Nepočítáme
li stručný stranický spisek ZUBEK, Milan. Tradice
protináboženského a protiklerikálního boje v našich zemích: (Volná
myšlenka) . Praha: Čs. společnost pro šíření politických a vědeckých
znalostí, ústřední vědecko-metodistická rada pro ateistickou výchovu,
1961. a sice Příběh(y) Volné myšlenky Antonína
Kudláče.1717KUDLÁČ, Antonín K. K. Příběh(y) Volné myšlenky .
Praha: Lidové noviny, 2005. Nicméně pro účely této práce to není
žádný handicap, protože základní informace o organizaci jsou v knize
dostatečně pokryty, další informace však musí být zjišťovány v
pramenech.
Na tomto místě nelze opomenout ani Budování státu Ferdinanda
Peroutky.1818PEROUTKA, Ferdinand. Budování státu. Praha:
Lidové noviny, 1991. Peroutka se v tomto klasickém a rozsáhlém díle
věnoval církevní politice v období první republiky, přičemž vycházel
přímo z pramenů. Jeho dílo je cenné díky břitkým komentářům, jimiž se
tato práce bude rovněž zabývat.
Výzkumné téma se dotýká i dějin religiozity v Čechách. V rámci této
širší oblasti byly použity dva tituly: Náboženství a moderní česká
společnost 1919VÁCLAVÍK, David. Náboženství a moderní česká
společnost. Praha: Grada, 2009. religionisty Davida Václavíka, které
se mj. zabývá příčinami odklonu obyvatelstva od katolické církve v éře
první republiky. Historické pozadí tohoto procesu a alternativní
religiozita je zpracována ve sborníku Náboženství v 19.
století 2020NEŠPOR, Zdeněk R. et al Náboženství v 19.
století: Nejcírkevnější století, nebo období zrodu českého ateismu? .
Praha: Scriptorium, 2010. v redakci Zdeňka R. Nešpora.
Pramenná základna
Pro vybrané výzkumné téma je možno využít široké spektrum tištěných
pramenů, jimiž jsou literatura (všechny církve i Volná myšlenka
provozovaly vydavatelskou činnost) a tisk. Tyto zdroje jsou natolik
hojné, že byly samozřejmě zpracovány pouze selektivně. Dalším typem
vydaných pramenů jsou statistická data ze sčítání lidu.
Materiály katolické duchovní správy se nachází na více místech. Ve
Státním okresním archivu (dále SOkA) Mělník je nezpracovaný a z části
nepřístupný fond Farní úřad Mělník. Během bádání byla studována část
farních materiálů, které byly do archivu předány v roce 2010, nicméně s
výjimkou jedné rukopisné poznámky a katalogu duchovenstva tu nebyly
nalezeny žádné informace vypovídající o přestupovém hnutí. Hlavními
prameny duchovní správy byly dvě farní kroniky. Pro zkoumání reformního
hnutí v Mělníku po roce 1918 byl využit fond Jednoty katolického
duchovenstva v Literárním archivu Památníku národního písemnictví (LA
PNP).
Materiály Českobratrské církve evangelické v Mělníku jsou dosud uloženy
na evangelické faře. Ústřední archiv ČCE fondy jednotlivých sborů
nevede. V tomto výzkumu byly využity protokoly ze zápisů staršovstva,
dále bylo čerpáno z farní statistiky a knihy přístupů a výstupů.
Korespondence, texty kázání či přednášek ani propagační materiály
nebyly při výzkumu nalezeny.
Církev československá v Mělníku v době sčítání lidu působila pouze
nepřímo a náboženská obec tu teprve vznikala. Místní náboženská obec má
poměrně rozsáhlý archiv, prameny týkající se jejích počátků jsou v něm
ovšem zastoupeny marginálně, v podstatě pouze kronikou. V Ústředním
archivu Církve československé husitské se žádné materiály o mělnické
náboženské obci ze zkoumané doby nenacházejí.
Volná myšlenka má fond v Archivu hlavního města Prahy, ten však v této
diplomové práci nebyl použit.
Jiným potenciálním zdrojem poznání jsou pozůstalosti významných
osobností Mělníka. V této kategorii byl zjištěn pouze osobní fond Josefa
Stáhlíka (klasický filolog, pedagog, archivář, aktivní osvětový
pracovník, který pořádal velké množství přednášek pro veřejnost, později
vyučoval československé náboženství) v Literárním archivu Památníku
národního písemnictví, ten však nepodává žádné použitelné informace.
Role samosprávy a politických stran je v SOkA Mělník zastoupena fondem
Archiv města Mělník. V rámci heuristiky byly zpracovány zápisy z jednání
obecního zastupitelstva a městské rady.
Ve sbírkách soudobé dokumentace SOkA Mělník nebyly nalezeny žádné
plakáty ani propagační materiály týkající se sčítání lidu.
Na základě tohoto seznamu je možno pokusit se zmapovat, které prameny
mohou být použity v rámci budoucího bádání. V první řadě nebyl do
zkoumání zařazen archiv litoměřické biskupské konzistoře. Ten je
nezpracován a badatelsky není využíván, mohl by obsahovat například
korespondenci. Rezervy jsou také ve fondu Archiv města Mělník, kde by
mohly být nové poznatky nalezeny například v úřední korespondenci. Role
politických stran byla zkoumána pouze na základě stranického tisku,
nikoliv příslušných archivních fondů, v nichž lze ještě očekávat
informace vztahující se k Mělníku. Za kompletní můžeme naproti tomu
považovat zpracování vzniku Církve československé v Mělníku, kde byly
využity všechny známé prameny.
Použité metody
Práce je empirická a zakládá se na kritickém zpracování pramenů. Využívá
metodu sondy dle vymezeného časového období a uplatnila se v ní
diskurzivní analýza.
Určitá potíž vzniká tím, že se nepodařilo zjistit náklad jednotlivých
tiskových titulů, takže se při analýze nebere ohled na to, jak velkou
část populace mohl oslovit. Množství potenciálních čtenářů je relativně
důležitým faktem, což vyplývá ze skutečnosti, že smyslem novin nebylo
pouze sdělit informaci, ale také zaujmout postoj. Stranický i církevní
tisk (jiný analyzován nebyl) odpovídal politickému a náboženskému
zařazení svých čtenářů, a třebaže jistě platí, že obsah článků měl na
čtenáře jistý vliv, oni s ním vyjádřili svůj souhlas už tím, že dané
periodikum odebírali. Ve skutečnosti tu však potíž nevznikne, protože
– jak výzkum naznačil – katolická církev byla zobrazována ve všech
antiklerikálních periodikách v zásadě velmi podobně pomocí stejných
topoi .