Připojme technickou poznámku, že v pramenu, z něhož jsme čerpali, se
nachází chyba a součet osob činí dle této tabulky 5918, což je o 10
více, než velikost populace. To může zkreslovat význam méně
zastoupených vyznání, které ovšem byly početně marginální v každém
případě.
Ztráty katolické církve v Mělníku byly ve srovnání s průměrem v Čechách
poněkud větší, bezvěrectví odpovídalo průměru, zisky Církve
československé ležely mírně pod průměrem, ale Českobratrská církev
evangelická dosáhla výrazně nadprůměrného výsledku a v tomto ohledu
může být považována za „vítěze“ přestupového hnutí.
Jsou všechny tyto hodnoty výsledkem přestupového hnutí? Musíme vzít
v úvahu pouze přesuny věřících mezi římskokatolickou církví,
Českobratrskou církví evangelickou, Církví československou a
bezvyznáním, protože židovství se na přestupovém hnutí nepodílelo a
zbylá vyznání byla početně marginální. U Církve československé si kvůli
datu jejího vzniku můžeme být jisti, že všichni její členové se k církvi
přidali teprve v nedávné době, ale nemáme k dispozici souhrnné údaje,
které mapují časové rozložení přestupů.
V rámci pramenné základny této práce byly tyto údaje nalezeny pouze v
archivu Českobratrské církve evangelické. Jejich výsledek je podán v
příslušném oddílu níže. K jejich interpretaci je třeba podotknout, že
jejich základem není území města Mělník, ale území farního obvodu, což
sice může přinést určité zkreslení, ale na druhou stranu nic
nenaznačuje, že by na území Velkého Mělníka a přilehlých obcí mělo být
chování obyvatelstva proti vlastnímu Mělníku nějak signifikantně
odlišné. V případě Českobratrské církve evangelické došlo k naprosté
většině přestupů až bezprostředně před sčítáním, takže působení
přestupového hnutí je v Mělníku prokazatelné. U Církve československé
a u bezvyznání není takový závěr dokazatelný.
Můžeme proto shrnout, že v Mělníku došlo při sčítání lidu k nadprůměrně
silným výstupům z katolické církve a přinejmenším v případě
Českobratrské církve evangelické lze prokázat, že jejich drtivá většina
se uskutečnila v době přestupového hnutí.
Aktivita hlavních činitelů v přestupovém
hnutí
Církev
československá
Církev československá hrála v Mělníku slabší úlohu, než jak by
odpovídalo její roli v celostátním měřítku. Důvody jsou převážně dva:
absence stálého duchovního v místě a nejspíše také konkurence místního
evangelického sboru.
Nedostatek duchovních byl pro Církev československou skutečným
problémem. Československý duchovní však v počátcích života církve neměl
těžiště činnost v každodenní pastoraci, ale spíše v získávání nových
věřících (prostřednictvím přednášek, táborů lidu apod.), a proto dokázal
obhospodařovat i větší území. To platí i pro oblast Mělnicka a
Podřipska, kde působil duchovní Josef Lugr, zakladatel mělnické
československé náboženské obce. Ze svědectví uchovaných v různých
pramenech však vyplývá, že byl pravděpodobně osobně nepříjemný či
nesnesitelný (vyvozujeme to z toho, že se ve zkoumaných pramenech
vyskytuje pouze v souvislosti s nějakými konflikty)11Josef Lugr
se narodil roku 1892, v roce 1917 přijal kněžské svěcení. (SOkA
Mělník, FÚ Mělník, Ordinariátní list Litoměřické biskupské diecese
1916-1920, s. 423.) Do konce roku 1919 vystřídal čtyři působiště
(Nymburk, Boskov, Libuň, Vetlá), byl tedy překládán dost často.
(TAMTÉŽ, s. 529, 811, 878, 998.) Na počátku roku 1920 přestoupil téměř
s celou vetelskou farní obcí do Církve československé (viz výše),
patřil mezi první duchovní této církve. Od roku 1921 začal působit v
Mělníku jako farář, jeho odchod z Vetlé byl možná spíše útěkem,
jelikož měl být vypovězen z fary, kterou neprávem obýval, vedle toho
měl nějaký nezjištěný soudní spor a byl s neznámým výsledkem
vyšetřován pro postřelení hospodyně děkana ve Vetlé. (Lugr.
Právo: Župní orgán Československé strany lidové pro český
severozápad. 7. 10. 1921, XV., č. 40, s. 3.) Roku 1922 z Mělníka
odchází, znovu zde jako farář působil v letech 1937-1940. (ČERNÁ, Hana
Laura. Náboženská obec Církve československé husitské , rkp.,
2013, s. 1.) Podle kroniky nastal v náboženské obci za jeho působení
rozvrat. Vedl několik blíže nezjištěných soudních sporů a kvůli nim
byl jako duchovní suspendován. Přestože se odvolával k nejvyšším
instancím (prezident Emil Hácha, Ústřední rada Církve československé),
bylo mu doporučeno požádat o důchod. (Náboženská obec CČSH Mělník,
Pamětní kniha 1921-dosud, zápis k roku 1940.) Ještě roku 1945 je
zaznamenáno, že se pokoušel dosáhnout opětného ustanovení za
mělnického faráře, proti čemuž místní náboženská obec ostře
protestovala. (Náboženská obec CČSH Mělník, dopis Ústřední národní
správě Církve československé v Praze, 29. července 1945.) a to mohlo
bránit většímu rozmachu Církve československé v Mělníku. První
československá bohoslužba byla v Mělníku konána dne 10. dubna 1921
v místním českobratrském kostele.22ČERNÁ, Hana Laura.
Náboženská obec Církve československé husitské , rkp., 2013, s.
1. Za datum vytvoření náboženské obce pak můžeme považovat 17. duben,
kdy se v Tyršově domě konala volba rady starších za účasti 35
členů.33TAMTÉŽ.
V pamětní knize československé náboženské obce je nevelký úspěch při
sčítání reflektován. Částečně ho podle ní zavinil Josef Lugr tím, že se
nedostavil na informační schůzi konanou 13. února v Tyršově domě, na níž
měl řečnit vedle zástupců Volné myšlenky a Českobratrské církve
evangelické.44Náboženská obec CČSH Mělník, Pamětní kniha
1921-dosud, zápis k r. 1921. Ani na stránkách Českého zápasu není
doloženo, že by Lugr v Mělníku před sčítáním působil. Všeobecně se také
nevědělo, kdo Církev československou zastupuje, a proto „mnozí z
neinformovanosti zapomněli přestup svůj provésti na předepsaných
formulářích; spokojili se s pouhým odhlášením na zápisném archu, ale to
nemělo zákonné platnosti.“.55TAMTÉŽ. Lze tedy souhlasit
s kronikou, že československých věřících bylo v Mělníku více, než uvádí
statistika sčítání lidu.66TAMTÉŽ.
První křest novorozených dětí rodičů československého vyznání vykonal v
březnu 1921 evangelický farář Josef Kantorek.77TAMTÉŽ. Vykonání
křtu pro cizí církev může budit podiv, je to však překvapivé i z toho
důvodu, že farář Kantorek byl zásadním kritikem Církve československé.
13. února 1920 napsal do Mělnických listů článek, v němž tuto
církev kritizoval pro její mělkost a vnitřní neopravdovost: „O skutečné
a zásadní opravě katolicismu nemožno dosud mluvit, k nějaké opravdové
revoltě náboženské není potřebného oddání se vyšší ideji ani síly k
vytvoření nové církve, která by znamenala nesporně ideové i organizační
překonání staré. (…) Skutečně nová církev vyprýštila vždy z
vnitřní touhy a bývala vyjádřením živelného snažení o nový život
a realisací vnitřního vření. Zevní změny církevní bývají druhotné
změny, odlesk vnitřních změn. Těchto znaků nová církev československá
nemá. (…) Že vedoucí kruhy hnutí s náboženskou nepřipraveností
musí počítat, ukazuje jasně ráz hnutí, způsob propagační a informační
práce i jejich provolání k národu, jež je národně církevně podbarveno,
ale není náboženským kredem a nevyvozuje nutnost nové orientace
církevní jedině z vnitřních důvodů jiného pojetí náboženství, ale z
národních důvodů a z příčin liturgických.“88KANTOREK, Josef.
Církevní problém. Mělnické listy . 13. 2. 1920, II., č. 7, s.
1-2.
V době sčítání lidu se tedy v Mělníku bohoslužby nesloužily, agitační
činnost se tu ale vyskytla již ve starší době, jak o tom podává zprávu
mělnická farní kronika: „Bývalý kaplan zdejší Fr. Volf jako kaplan
Všejanský odpadl od církve katolické k tzv. církvi československé,
uzavřel ‚sňatek‘ s dcerou zdejšího měšťana a prostřednictvím její a její
úsilovnou agitací snaží se i zde založiti sektu československou,
zakladatel její Bohumil Zahradník konal zde agitační schůzi již počátkem
roku – bez výsledku. Tábor lidu na náměstí na den Božího Vstoupení
konaný za tou příčinou – přinesl pouze odpady k bezkonfessi a k
protestantismu, jichž od počátku roku jest 71.“99FÚ Mělník,
Liber memorabilium Mělník, II. 1852-1973, zápis z r. 1920, s. 122. Je
zajímavé, že ačkoliv se do Mělníka přistěhoval duchovní Církve
československé, sám byl spíše pasivní a agitaci činila jeho manželka.
Konečně se může zdát nepravděpodobným, že by Zahradník-Brodský byl
neúspěšný, vezmeme-li v úvahu jeho ohnivou a zřejmě přesvědčivou
povahu. Kronika ovšem neuvádí důležitou okolnost, že přednáška byla v
Tyršově domě konána 6. ledna 1920, tedy dva dny před vznikem
církve.1010K přednášce spisovatele Boh. Zahradníka-Brodského.
Mělnické listy . 2. 1. 1920, II., č. 1, s. 2.
Víme však, že ani v pozdější době si Církev československá nezískala
větší vliv. V době přestupového hnutí o ní zkoumaný tisk mlčí, jsou
v něm jen marginální zmínky (viz níže). V době samotného přestupového
hnutí zřejmě byla rovněž pasivní, jelikož jí mělnická kronika nevěnuje
mnoho pozornosti: Stěžuje si na působení „zednářské ‚Volné myšlenky“‘,
„sociálních demokratů všech barev“ a „protestantů od pastora až do
poslední protestantské staré ženy“, o Církvi československé podává
pouze zmínku, že „i pro novou sektu ‚československou‘ přihlásilo se více
bývalých katolíků“.1111FÚ Mělník, Liber memorabilium Mělník, II.
1852-1973, zápis z r. 1921, s. 122. V Pšovce pak v letech 1920 ani
1921 farní kronika žádnou činnost Církve československé nezaznamenává.
Závěrem je možno říct, že Církev československá, ačkoliv byla v
celostátním měřítku velmi agilní, v Mělníku v době přestupového hnutí
působila pouze nepřímo, měla jenom nevelké úspěchy a ani v pozdější době
se tam příliš neetablovala.
Českobratrská církev
evangelická
Evangelický sbor měl v Mělníku v roce 1918 nedlouhou tradici. Od roku
1896 tam byl stavěn evangelický kostel, následujícího roku byl posvěcen,
čímž na Mělníku vznikl reformovaný sbor.1212REJCHRT, Oldřich. 110.
výročí mělnického evangelického kostela. In: PFANNOVÁ, Hana.
Takový zástup svědků . Mělník: Farní sbor Českobratrské církve
evangelické, 2007, s. 5-13, s.10. V oblasti Mělnicka byla evangelická
tradice a působily tu starší sbory v Nebuželích, ve Vysoké, v Libiši,
Mělnickém Vtelně a Krabčicích.1313TAMTÉŽ, s. 6. Od roku 1902 do
r. 1919 v mělnickém sboru jako farář působil známý teolog František
Žilka.1414PFANNOVÁ, Hana. Takový zástup svědků . Mělník:
Farní sbor Českobratrské církve evangelické, 2007, s. 46. V době
přestupového hnutí zde byl farářem jeho nástupce Josef Kantorek. Jeho
názorový profil v té době známe, protože přispíval do Kostnických
jisker. Onen principiální odpor proti Římu, jímž se přestupové hnutí
vyznačovalo, mu nechyběl. Byl toho názoru, že český národ je vůči Římu
zaměřen ze své podstaty více než národy jiné: „V českém prostředí,
více než kde jinde znamená osvobození duše lidu zásadní odboj proti
Římu. Tak jen porozumíme, proč všechny pokusy kulturního rozkvěu
národního osamostatnění, náboženského obnovení, vědeckého rozmachu měly
jeden společný znak: ostré zahrocení proti Římu. Od dob Husových
podnes.“1515KANTOREK, Josef. Procitnutí duše. Kostnické
jiskry . 2. 7. 1920, II. (V.), č. 26, s. 151.
V přestupovém hnutí se evangelický sbor angažoval silně, zřejmě ovšem
pouze formou přednášek. V zápisu jednání presbyterstva 20. března 1921
čteme: „Farář Kantorek podal obšírnou zprávu o přestup. hnutí před
sčítáním lidu. Schůze i akce konána ve spojení s Vol. Myšlenkou a
social. bezvěrci, farář přednášel i na vesnicích a jeho přítomnost měla
vliv i na ton a obsah řečí řečníků Vol. Myšlenky a soc. bezv. Hnutí bylo
rázu informačního. Rozšířeno množství letáků, brožurek. Výsledek je
uspokojivý: circa 500 a více je přístupů. Hnutí bude přirozeně věnována
stálá pozornost. Budou pořádány přednášky v městě (básník Rokyta, prof.
Rádl, prof. Linhart) i po venkově.“1616Sbor ČCE Mělník,
signatura III-B-12, Protokol schůzí staršovstva II., zápis z 20.
března 1921. Evangelíci proto chápali přestupové hnutí jako aktivitu,
která má pokračovat i po sčítání lidu.
V místním chrámu se také konala série přednášek, jejich obsah je však
znám pouze z nepříliš podrobných referátů v tisku. Z nich se zdá, že
přednášky nebyly primárně protikatolické, ačkoliv tento osten v nich
nechyběl. 16. ledna 1921 přednášel plzeňský evangelický farář Machotka o
svém působení mezi dělnictvem. Z novinového referátu není jisté, zda
brojil proti Římu, ale jeho slova v tomto smyslu působila alespoň
nepřímo, protože vybízel, aby byly hojně rozmnoženy řady českých
bratří.1717Mělník. Mělnické rozhledy. 27. 1. 1921, III., č.
4, s. 2. Pravděpodobně větší událostí byly dvě přednášky, které 23.
a 27. ledna uskutečnil prof. František Žilka. Předmětem jeho řeči byly
mírové kongresy a světový sjezd křesťanských církví. Žilka odsoudil Řím,
který se na této iniciativě odmítl podílet: „Nic nemůže bezduchou
církevnost nenáboženské činnosti Říma více charakterisovat.“1818Mělník.
Mělnické rozhledy . 10. 2. 1921. III., č. 6, s. 2.
Z výše citovaného zápisu staršovstva je zřejmé, že místní sbor patřil k
těm, které se proti katolické církvi spojily i s bezvěreckými, a tedy s
evangelictvím neslučitelnými organizacemi. Zda farář skutečně ovlivnil
bezvěrecké a socialistické řečníky, není známo, jelikož se prameny
svědčící o tom nedochovaly. Avizovaná přednáška básníka Jana Rokyty
(pořádaná 24. dubna 1921 v evangelickém chrámě) ovšem potvrdila, že sbor
na evangelickém vyznání zřejmě příliš nelpěl, když propůjčil své
prostory k hlásání panteismu. Podle novinového referátu Rokyta tvrdil,
že jsme „součástkou Věčného Ducha, že i náš bližní, národ, lidstvo,
vesmír jsou nejen projevy, ale přímo částmi všeobsáhlého
Stvořitele.“1919Náboženská zpověď. Mělnické listy. 29. 4.
1921, III., č. 18, s. 2
Pokud jde o počty přestupů, ve sborovém archivu nalezneme dva odlišné
údaje, které ovšem tvrzení o přibližně 500 přestupech zcela nepotvrzují.
„Kniha přístupů a odstupů“ podává následující čísla: Zatímco v letech
1911-1918 přistoupilo do církve průměrně sedm osob ročně, v roce 1919
již 33, v roce 1920 pak 105 a v roce 1921 – v době sčítání – již 471
osob. V následujícím roce je nových věřících jen 65 a do konce roku 1928
již nikdy nepřekročí číslo 146. Přístupy v roce 1921 nebyly rovnoměrně
rozloženy – v lednu 11 přístupů, v únoru 378, v březnu 26 a v dubnu
5.2020Sbor ČCE Mělník, signatura III-B-1, Kniha přístupů
1902-1945. Všechna tato čísla se ovšem stávají nespolehlivými v
důsledku zápisu v knize protokolů staršovstva z roku 1922, kde se
praví: „Podle výkazu okr. polit správy bylo loni přistouplých 575, ale
po přesném zjištění bude počet přistouplých ještě značně vyšší.“ Sbor
ČCE Mělník, signatura III-B-12, Protokol schůzí staršovstva II., s.
172. Jak vysvětlit tuto nesrovnalost? Naší hypotézou je, že mnoho
občanů zřejmě ohlásilo změnu vyznání politické správě, ale už ji
neoznámilo evangelické církvi, takže nemohli být zapsáni v knize
přístupů. Je-li tomu tak, pak by to svědčilo o tom, že jejich
příslušnost k ČCE byla pouze matriková. Z toho lze vyvodit, že po
vzniku republiky se vstup do církve stal častějším. Ačkoliv zpočátku
nebyl nárůst vysloveně dramatický, skokové zvýšení v únoru 1921 je
nepochybně dokladem o vlivu přestupového hnutí a je patrné, že k
silnější reakci na přestupové hnutí došlo mezi lidem až velmi krátce
před samotným sčítáním.
V přestupovém hnutí byl kladen důraz na kvantitu příslušníků, a proto
nepřekvapuje, že z nových členů se nestali horliví věřící. Již 12.
března 1921 tak staršovstvo bylo nuceno konstatovat: „Bohužel, že se
vzrůstem číselným nestoupá stejně zvroucnění života vnitřního; návštěva
chrámová by mohla býti lepší. Dobročinnost je značná, ale je třeba ještě
větší. Doporučuje se osobním stykem působiti na nové členy.“2121Sbor
ČCE Mělník, signatura III-B-12, Protokol schůzí staršovstva II, zápis
z 12. března 1921. Že nešlo o momentální pocit, prozrazuje zápis z 9.
března 1924: „Trvale rostoucí přístupy nutí sbor náš více obírati se
nábož. otázkou nových členů. Jisto, že mnozí z nových údů i po přístupu
zůstávají stranou našeho života. Staršovstvo uvažuje o nápravě a má
návrh přijetí učiniti závaznější a zodpovědnější. S vnitřním životem
souvisí otázka kázně. Nábož. sbor bez kázně zvlažní a zevšední. I po
této stránce nutno v círk. životě pokusiti se o zlepšení.“2222Sbor
ČCE Mělník, signatura III-B-12, Protokol schůzí staršovstva II., zápis
z 9. března 1924.
Při shrnutí činnosti Českobratrské církve evangelické v Mělníku můžeme
připomenout, že tato církev se v přestupovém hnutí angažovala formou
kázání a pořádáním přednášek. Uvědoměle užívala termínu „přestupové
hnutí“, sčítáním lidu však pro ni angažování se pro přestupy
neskončilo.
Volná myšlenka
V době přestupového hnutí nebyla v Mělníku organizace Volné myšlenky
ještě založena. Činné bylo pouze sdružení v nedalekém Mšeně, které v
roce 1920 uskutečnilo sedm přednášek ve svém okolí, z toho dvě v obcích
blízko Mělníka (Nebužely, Byšice)2323Mšeno. Mělnické
rozhledy . 6. 1. 1921, III, č. 1, s. 2.. Ani týdeník Volná Myšlenka
nepodává od ledna 1921 až do doby sčítání žádné zprávy o životě v
Mělníku. Bylo by přesto chybou vyvozovat z toho, že Mělník byl od
působení Volné myšlenky izolován. Místní organizace tam byla založena
krátce po sčítání, a sice 6. března2424Přátelská schůzka k
založení sdružení Volné Myšlenky v Mělníku. Mělnické rozhledy .
10. 3. 1921, III., č. 10, s. 2., takže již v době přestupového hnutí
tam jistě působili její sympatizanti. Dále tam tam přednášeli pražští
členové Volné myšlenky a konečně je doloženo, že pokrokové politické
strany tam prosazovaly celostátní kampaň Volné myšlenky. Mělnické i
mšenské sdružení má fondy ve Státním okresním archivu Mělník, ty však
nejsou použitelné, protože obsahují archiválie teprve od roku 1922.
V hotelu Stádník se 6. února konala přednáška s názvem „Sčítání lidu a
naše povinnost“. Přednášejícími byli Karel Pelant, redaktor listu
Volná Myšlenka,2525Pro jeho působení v přestupovém hnutí srov.
PELANT, Karel. K Pekařově článku. Volná Myšlenka . 20. 2. 1921,
XII., č. 8, s. 5-6. a redaktor Hladký z Prahy (toho se nepodařilo
identifikovat). Novinový referát shrnuje obsah přednášky takto: „Red.
Pelant ukázal, že dějiny církve jsou dějinami násilí na svobodném
myšlení, ukázal, jak z demokratického učení Kristova vytvořila církev
organisaci k ovládnutí lidstva, systém podobný vládám císařů. Učení
Kristovo znetvořeno a kdo se ozval po nápravě, toho Řím mocí rozdrtil.
To zakusil na svém těle zejména náš národ. (…) Ani dnes Římané
nelení. Čekají, až přijde jejich doba. Český člověče, který Římu
nevěříš, chceš se mu jen z pohodlí, z lehkomyslnosti zapsati, chceš
posílit jeho řady, aby i za tebe mohl potom klást požadavky? Chceš
přivolat vzrůstem Říma návrat Habsburků? – Uvažuj, přemýšlej o tom, než
sčítací arch vyplníš, a jednej!“2626Veřejná schůze.
Mělnické rozhledy . 10. 2. 1921, III., č. 6, s. 2. Z tohoto
referátu, na který jsme odkázáni, je zřejmé, že obsahově se přednáška
neodchylovala od již dříve citovaných vyjádření. Měla ovšem úspěch,
neboť referent konstatuje: „Po schůzi řada osob vystoupila z církve nebo
přestoupila.“2727TAMTÉŽ.
V Mělníku byl také učiněn pokus přesvědčit obecní zastupitelstvo, aby
zaštítilo výše popsanou plakátovou kampaň Volné myšlenky. Na jednání
zastupitelstva dne 4. února to navrhl náměstek starosty Pokorný, svou
žádost odůvodnil tím, že „má za to, že každý dobrý Čech, který
neschvaluje, co v minulosti církev římská nám učinila, a který v nitru
učení jejímu nevěří, poctivě vyvodí z toho své důsledky, a řekne, že
nemůže být členem církve, která osvědčila se jako kulturní a
hospodářská utlačovatelka národa Českého“. Návrhu oponoval Dr. Helcl
za Československou národní demokracii, který podle protokolu
prohlásil, že „rozchází se s návrhem z příčin methodických. Na
občanstvo nemá se činit nátlak aby překotně a do určitého termínu
súčtovalo s Římem. Věc má dozráti. Věc není jednoduchá, a nemá se jí
propůjčovat forma politického boje. Je to věc hlubokého významu.
Doporučuje se tu linie vývojová. Také překotnou akcí udržuje se
v občanstvu revoluční duch, nám však jde o to, aby již nastal klid a
aby věci vyrovnaly se krokem.“ (Tento rozpor mezi oběma politickými
stranami je možno sledovat na stránkách novin.) Proti návrhu vystoupil
městský radní Čumpelík, který upozorňoval, že tato otázka nepatří do
kompetence samosprávného sboru. Dodal, že „je přesvědčen, že náboženství
římsko katolické bude slavit ještě své triumfy, a že ti, kteří je dnes
opouští, budou je hledat.“ Náměstek starosty Balík taktéž upozornil, že
podle jednacího řádu není možno o věci rozhodovat, že je možno pouze
hlasovat o pilnosti návrhu, debatovat o něm a případně ho doporučit
městské radě k rozhodnutí. Bylo proto hlasováno o pilnosti návrhu, což
bylo poměrem 18 ku 16 hlasům schváleno.2828SOkA Mělník, Archiv
města Mělník, oddíl spisy, inv. č. 23, Zápisy obecního zastupitelstva
1919-1921, zápis o schůzi 4. února, fol. 284v-285. Městská rada věc
projednala 11. února a uznala se za nekompetentní zabývat se návrhem,
proto ho odložila.2929SOkA Mělník, Archiv města Mělník, oddíl
spisy, inv. č. 62, Zápisník schůzí městské rady 1920-1921, č. j. 528.
Pokud by plakátová propagace Volné myšlenky byla schválena, nebylo by to
ojedinělým případem, v sousední Pšovce se tak totiž stalo.3030„Zvolení
zástupci obce = zastupitelstvo se usneslo, aby občanstvo bylo vyzváno
k odpadu od církve a vyvěšeny byly také velké plakáty vydané Volnou
Myšlénkou a podepsané starostou Adolfem Bursou a Jaroslavem Šťástkem a
obecním razítkem opatřené, které vyzývaly k odpadu.“ FÚ Mělník, Liber
memorabilium Pšovka, 1792-1987, zápis za rok 1921. Tam se ovšem
faráři podařilo hned druhý den dosáhnout toho, že plakáty byly
přelepeny.3131TAMTÉŽ. To snad svědčí o tom, že duchovní správa
měla určitou váhu, zvláště když mohla poukázat na to, že zastupitelstvo
překročilo svou úřední kompetenci.
Shrnutí: Volná myšlenka sice v Mělníku neměla utvořenou vlastní
organizaci, přesto v něm působila, zvláště tím, že uspořádala přednášku.
Její pokus získat oficiální záštitu nad plakátovou akcí nebyl úspěšný.
Informace o případných jiných akcích (zřízení přestupové kanceláře,
podomní agitace) nebyly zjištěny.
Postoj římskokatolické duchovní
správy
Území Velkého Mělníka bylo rozděleno mezi dvě farnosti: Proboštství
Mělník a farnost Pšovka.3232SOkA Mělník, FÚ Mělník, bez inv. č.,
katalog duchovenstva pro rok 1920, s. 174, s. 177. Pro obě tyto
farnosti jsou ze zkoumané doby dochovány kroniky, s nimiž zde budeme
pracovat. Bohoslužby byly slouženy také v místním kapucínském klášteře,
ale o jeho pastoračním působení nejsou dochovány žádné písemné
prameny.3333V SOkA Mělník se nachází fond „Kapucínský klášter
Mělník“, který byl prozkoumán s negativním výsledkem.
Reformní hnutí v Mělníku sice nescházelo, fungovala tu místní skupina
Jednoty katolického duchovenstva československého (předsedou byl
řepínský farář Emil Stárka), z jejího působení se však dochoval jediný
fragment – lístek se zápisem ze schůze konané dne 9. července 1919, na
níž všichni přítomní členové hlasovali pro reformní program (nepřítomní
poslali souhlas písemně).3434LA PNP, Jednota katolického
duchovenstva, bez inv. č., zápis o schůzi mělnické skupiny 9. 7. 1919.
Není ovšem znám seznam členů skupiny. Souhlas s reformním programem není
proto dostatečný, abychom z něj mohli vyvozovat soudy o smýšlení
místních kněží.
Literatura neuvádí žádné případy ničení sakrálních památek ani
násilností po roce 1918. Místní historik František Purš připisuje
tehdejšímu mělnickému proboštovi Josefovi Šlechtovi zásluhy, že se
snažil chránit církevní památky před projevy „ducha tehdejší
doby“.3535PURŠ, František. Náš Mělník . Mělník: Město
Mělník, 2010, s. 49.
Na základě zápisů v mělnické a pšovecké farní kronice můžeme říct, že
místní duchovní nahlíželi na náboženské poměry po roce 1918 kriticky,
což ale vůbec není překvapující. Změna společenských poměrů po roce 1918
zřejmě musela být pro katolického duchovního šokem. Pšovecká kronika
zachovala bolestné postesknutí P. Václava Martinovského: „Co ohledně
nábožensky-mravního života místního nezhubila válka,
dobíjí nynější ‚svoboda‘. Mám za to, že stačí ku karakterisice
toho místo dlouhého vypisování, zaznamenám-li, že, jsa zvyklý dobrým,
náboženským poměrům v ‚Němcích‘, kde jsem přes 20 let dlel, zvláště pak
v posledním svém působišti, Jetřichovicích-Dittersbachu u České
Kamenice, a nemoha déle snésti náboženské lhostejnosti dospělých i
školních dětí, ač obojí mi v osobním styku přívětivě vycházeli vstříc,
odcházím 1/10 1919 nervově rozrušen do pense. – Psáno v pamětný den
svatého Václava, dědice země české, 1919. Svatý Václave, nedej
zahynouti nám, ni budoucím!“3636FÚ Mělník, Liber memorabilium
Pšovka, 1792-1987, zápis z r. 1919.
Lze litovat, že farář Martinovský nepopsal konkrétněji, jakým způsobem
se ona náboženská lhostejnost projevovala, když byla důvodem jeho
nervového rozrušení. Můžeme tu však vidět důkaz toho, že již před
zahájením hlavní vlny přestupového hnutí lid nábožensky nežil.
Martinovského nástupce Václav Slavík mohl v roce 1923 uvést, že ke
svátostem ročně přistoupí nanejvýš 80-100 dospělých osob
za rok.3737TAMTÉŽ, zápis z r. 1923. Vzhledem k tomu, že po
přestupovém hnutí bylo ve farnosti Pšovka 1981 katolíků,3838TAMTÉŽ.
to není mnoho a je z toho patrné, že ti, kteří po sčítání lidu v církvi
zůstali, nebyli příliš horliví.3939Počet osob, které chodily do
kostela, byl pravděpodobně o něco vyšší. Předpokládáme, že existovali
věřící, kteří nechodili ke zpovědi a sv. přijímání, ale alespoň
nedělní mši sv. navštěvovali.
Katolická duchovní správa byla zřejmě v rukou věrně smýšlejících kněží,
protože ani v jedné z obou dochovaných kronik nenajdeme sympatie pro
reformní a později schizmatické hnutí. Autoři kronik se vyjadřují pouze
o chodu duchovní správy či o potížích pastorace, nemají zájem
proměňovat církev. Tuto skutečnost snad lze chápat jako svědectví o
tom, do jaké míry se kněží v pastoraci reformami skutečně zabývali, a
snad i jako určitý korektiv představ o smýšlení kléru, které bychom
mohli získat, kdybychom četli pouze program Jednoty katolického
duchovenstva nebo dokumenty Ohniska nebo Klubu reformních kněží.
Václav Slavík zhodnotil atmosféru po válce takto: „Nešťastné hnutí kněží
reformistů vedlo toho roku 8. ledna k založení schismatické církve,
která po celý rok pod lesklým titulem ‚československá církev‘ štvala
proti římsko-katolickému náboženství a vybízela k odpadům, což se jí na
mnohých místech opravdu dařilo.“4040FÚ Mělník, Liber memorabilium
Pšovka, 1792-1987, zápis z r. 1920. Aktivitu Církve československé
nazval „nestoudnou agitací“ a připojil k tomu chmurnou – a poněkud
tajuplnou – předpověď: „Jest se obávati, aby takové bouře nebyly
předzvěstí nové Bílé Hory – dějiny se opakují.“4141TAMTÉŽ.
Příčiny odpadů viděl tento kněz jednak ve válce (tedy zřejmě v určité
anomii v důsledku materiálního i morálního zbídačení válkou), jednak
v „materialistickém a volnomyšlenkářském smýšlení“.4242TAMTÉŽ.
Podobné svědectví obsahuje mělnická kronika: V zápisu z roku 1920 jsou
lidé, kteří vystoupili z církve, titulováni jednoznačně jako
„odpadlíci“. Ti se rekrutují z těch, „kteří v srdci dávno se již s
vírou každou rozešli.“4343FÚ Mělník, Liber memorabilium Mělník,
II. 1852-1973, zápis z roku 1920. Jasný odsudek stíhá i Volnou
myšlenku: Její činnost ve škole je „zhoubným dílem“ prováděným „pod
rouškou laické morálky“.4444TAMTÉŽ, zápis z roku 1922.
Římskokatolická duchovní správa nebyla vzhledem k přestupovému hnutí
pouze odevzdaným pozorovatelem. Mělnická kronika sděluje, že „duchovní
správa veřejnými schůzemi, rozšiřováním letáků, kázáním v kostele
konala [v roce 1920] svou povinnost.“ Samozřejmě, že kázání v
kostele příliš účinné být nemohlo, neboť mnozí z těch, na něž přestupové
hnutí cílilo, pravděpodobně do kostela na kázání nepřišli. O schůzích
ani letácích nejsou dochovány informace. Jako příklad obrany proti
útokům je příloze uveden satirický plakátek, který 22. ledna 1921
uveřejnil „Pražský večerník“, orgán lidové strany (viz příloha 3), a
jenž samozřejmě nemůže být bez další komparace považován za
reprezentativní.
Z kroniky nevyplývá, že by duchovní správcové považovali přestupové
hnutí za nějakou výjimečnou etapu, ale jejich stížnosti na
protináboženské působení se objevují i v následujících letech. Roku
1924 se v mělnické kronice nachází stížnost: „Poměry v duchovní správě
jsou celkem neradostné, jelikož stálá úporná agitace stahuje mnohé –
ovšem už odumřelé k odpadu, takže odpadlých jest už plná
třetina.“4545FÚ Mělník, Liber memorabilium Mělník, II. 1852-1973,
zápis z roku 1924, s. 123. A ještě dalšího roku: „Odpady od církve
Katolické, které na čas utuchly, nastaly znovu a hlavně když zde má být
založena duchovní správa vyznání českosl. a též v době volebních schůzí
a štvanic a po nich, když v nich strana lidová uhájila své posice,
kdežto všecky ostatní strany měly ztrátu. Vliv protináboženských agitací
je znát i mezi biřmovanci školními i dospělými, mezi nimiž se agituje
proti svátosti biřmování.“4646TAMTÉŽ, zápis z roku 1925, s. 125.
Teprve roku 1929 si v pšovecké kronice můžeme přečíst první
optimističtější poznámku: „V roce 1929 jeví se poněkud lepší nábož.
život a návraty do církve jsou častější. Snad na přímluvu sv. Václava,
jehož tisícileté jubileum katolický lid československý vděčně
oslavuje.“4747FÚ Mělník, Liber memorabilium Pšovka, 1792-1987,
zápis z r. 1929.
Autoři kronik si sice stěžovali na malé náboženské uvědomění místních
obyvatel, ale nad hlubšími či trvalejšími příčinami tohoto stavu se
nezamysleli. Taková diagnostika se nachází v konceptu dopisu
litoměřickému biskupství, který sice pochází až z roku 1928, ale
skutečnosti, o kterých se v nich hovoří, mají pravděpodobně dlouhodobý
ráz, můžeme tedy předpokládat jejich platnost i zpětně pro rok 1921:
„Nemoc, na kterou celý moderní svět a nejen republika československá
stůně, je více méně patrný odpad od křesťanství a hrubý materialismus.
Hlad po půdě! Tomu lidu platí slova starozákonního proroka: (Is, 29, 4)
‚De terra loqueris, et de humo audietur eloquium tuum; et erit quasi
pythonis de terra vox tua, et de humo eloquium tuum
mussitabit‘.4848„Ze země budeš mluvit, tvá řeč přidušeně zazní z
prachu. Tvůj hlas bude znít ze země jako hlas ducha zemřelých,
z prachu bude řeč tvá sípat.“ (Český ekumenický překlad) (…)
Lid, který ještě od církve neodpadl, je přece proti církvi zaujat,
v Římu vidí svého nepřítele; a v každém veřejném kroku kněze hledá
záludné záměry, zvláště tam, kde sytil hlad svůj po půdě kostelními a
farními pozemky, a kde bez veřejného mínění, jak dějiny dokazují,
nezvítězí ani pravda, ani spravedlnost. [na okraji připsáno: leda až
po smrti]“4949SOkA Mělník, FÚ Mělník, karton č. 9, Varia
1896-1945, bez inv. č., koncept dopisu ordinariátu v Litoměřicích na
základě pastorální konference konané 6. září 1928.
Jako podstatné informace lze závěrem vytknout, že místní kněží hodnotili
náboženské poměry po roce 1918 velmi kriticky, že však mělnická duchovní
správa nebyla pasivní, ale snažila se o aktivní obranu.
Role místního tisku
Do první světové války existovalo v Mělníku několik regionálních
tiskových titulů, žádný z nich však nepřečkal konec první světové
války.5050Např. Mělnické listy (1897-1904), Mladé Podřipsko
(1905-1916), Obzor (1907-?). ZUBÍK, Jiří. Stručný přehled tisku na
Mělnicku od roku 1864 do roku 1998. In: Vlastivědný sborník
Mělnicka III. , Okresní muzeum Mělník, 1999, s. 48-60, s. 49. Po roce
1918 vycházely pouze dva týdeníky, a to Mělnické listy a
Mělnické rozhledy , nebyly však nezávislé. Mělnické listy
vyšly poprvé 11. dubna 1919, reprezentovaly Československou národní
demokracii, jejich šéfredaktorem byl zkušený novinář Jan Anděl5151TAMTÉŽ,
s. 51. (před válkou vydával na Kladně protikatolický a
protidynastický týdeník Nový Havlíček , v Mělníku pak Mladé
Podřipsko 5252TAMTÉŽ, s. 49.). Mělnické rozhledy vycházely
od listopadu 1919 a jejich vydavatelem byl okresní výkonný výbor
Československé strany socialistické (sídlem redakce však byla Mladá
Boleslav).5353TAMTÉŽ, s. 51.
Oba týdeníky měly po čtyřech stranách, ale Mělnické listy byly tištěny
na větším formátu, a proto obsahovaly více informací. I jejich charakter
byl rozdílný: v Mělnických listech se objevovaly delší a
závažnější články, kdežto Mělnické rozhledy se profilovaly spíše
populárněji. Náklad není ani u jednoho z periodik znám.
Mělnické rozhledy i Mělnické listy věnovaly přestupovému
hnutí živou pozornost. Vezměme v úvahu, že redakce vyjadřuje své
stanovisko nejen za pomoci článků k tématu, ale i selekcí zpráv
o místním dění. Náplň místní rubriky byla u obou listů velmi podobná a
lokálky v nich byly otiskovány víceméně v totožném znění. Obě redakce
spolu vedly kvůli postoji k přestupovému hnutí malicherné
spory.5454Viz např. „S pravdou ven!“ Mělnické listy. 18.
2. 1921, III., 4. 8, s. 2. Význam těchto konfliktů není třeba
přeceňovat, jelikož střety mezi oběma listy byly ve dvacátých letech
chronickým jevem.5555BAŽANT, Zdeněk. KILIÁN, Jan et al.
Mělník . Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2010, s.
285-308. Dějiny českých, moravských a slezských měst, s. 289. Proto
se touto polemikou nebudeme podrobně zabývat, postačí, když zde uvedeme,
že jádrem konfliktu byl odlišný postoj k podpoře přestupového hnutí. Oba
listy reflektovaly zájmy svých vydavatelů, které byly vyjádřeny v zápisu
o jednání v otázce podpory plakátové kampaně Volné myšlenky.
Mělnické rozhledy
Redakce tohoto listu si ve zkoumaném období udržela jednoznačně
antiklerikální stanovisko. Náboženskou otázkou se zabývá v řadě lokálek
a v několika úvahách, v nichž jsou představeny různé motivy pro výstup z
církve.
13. ledna vyšla úvaha B. Romanovského „Dříve a letos“. Smysl článku je
spíše obecně výchovný – autor chce vyburcovat veřejnost k tomu, aby po
třistaleté porobě změnila smýšlení, vytvořila uvědomělý duševně žijící
národ a aby se nespokojovala jenom s povrchní zábavou a pasivním
členstvím v pokrokových organizacích. Občané si bohužel hledí spíše
zábavy, přičemž autor se zjevnou škodolibostí zařadil mezi zábavní
podniky i kostel: „Hospody, kostel, taneční zábavy – to táhne –, ale
přednáška, čítárna – ne!“ Vlastním důvodem k opuštění církve však je,
že katolická církev je naším „odvěkým nepřítelem“. Ženy mají přestat
chodit navštěvovat kostel nejen z národních důvodů, ale i kvůli své
emancipaci – jsou totiž nyní rovnoprávné s muži, a proto mají stejně
jako muži budovat českou budoucnost: „A české dívky, ženy, matky?
Většinou plní kostely, pomáhajíce udržovat při moci a síle našeho
odvěkého nepřítele církev římskou –, nesnažíce se pochopiti a uvědomiti
si, co vše jim osvobozená vlast dala za práva a povinnosti. Jsou
rovnoprávny s muži, povinností jejich proto je, spolupracovat na lepší
budoucnosti národa, mají vychovat příští generace česky a lidsky. To ale
chápe dnes dosud jen malé ještě procento českých žen a dívek. A řekne-li
jim někdo něco proti jejich dosavadnímu neplnění povinností vůči národu
a vlasti, se zlou se potáže.“5656ROMANOVSKÝ, B. Dříve a letos.
Mělnické rozhledy. 13. 1. 1921, III., č. 2, s. 1.
Romanovského článek proto potvrzuje hypotézu z úvodní studie této
diplomové práce, že příslušnost ke katolické církvi mohla být chápána
jako zrada na národu.
Romanovský nevysvětluje, proč je Řím tak zcela nepřijatelný, zjevně
otázku považuje za uzavřenou. Nosnějším textem je dlouhý článek
„Náboženství, církev a sčítání lidu“, který vycházel na pokračování od
4. do 6. čísla, který lze považovat za jakési programové prohlášení
Mělnických rozhledů a jehož autorem je pravděpodobně zodpovědný
redaktor Václav Krajník (šifra „K.“). Argumentačně je text ucelený,
dobře uspořádaný a srozumitelný, není založen na skandálních událostech
ze života církve, ale na obecných rysech její praxe a nauky, což lze
jistě hodnotit pozitivně, na druhou stranu je velmi sugestivní (autor se
obrací na čtenáře v druhé osobě a tyká mu) a katolická církev je tu
opět líčena zcela černobíle. Důvodů k vystoupení z římské církve před
sčítáním je podle autora několik. V první řadě je to otázka vnitřní
pravdivosti každého občana, tedy povinnost nehlásit se k něčemu, čemu
sám nevěří: „Dříve se celkově žádný o tvé vnitřní náboženské přesvědčení
nestaral, lživost církevní příslušnosti táhla se s tebou jako zbytek
neblahé doby rakouské, dnes ale jsi povinen objeviti se před veřejností
bez přetvářky, tvůj národ žádá přímo od tebe, abys, sám jsa vnitřně
pravdivý, pomohl vytvořiti lepší život národní. Buď ubezpečen, že ten,
kdo tak snadno lže sám sobě a kdo tak snadno z povrchních ohledů a
rodinných důvodů své přesvědčení zapírá, že ten není dosti silným, aby
byl pravdivým a důsledným i v jiných otázkách životních.“5757„K.“.
Náboženství, církev a sčítání lidu. Mělnické rozhledy. 27. 1.
1921, III., č. 4, s. 1. Dále se upozorňuje, že chce-li někdo bojovat
proti klerikalismu, musí, aby byl pravdivým, bojovat i proti církvi
jako takové: „Nebo katolicism, ten už dávno přestal býti náboženským
úsilím o zušlechtění člověka a stal se politickou organisací a
mocenským útvarem, Katolicismu náboženská hnutí lidské duše jsou jen
vhodnými prostředky k získání církevní nadvlády. Důsledky
katolicismu jsou vždy a všude snahy klerikální. [zvýraznění J.
N.]“5858TAMTÉŽ. Katolická církev působí antidemokraticky, je
oporou absolutismu: „Lid katolický nesmí svobodně myslet, protože za
něho přemýšlí kněz a hranice myšlení určuje církev. Jak hranice volnosti
myšlení vypadají, ukazují indexy a syllaby papežů, kterými prokleta
moderní vzdělanost, pokrok, moderní literatura, svoboda náboženství,
kultu a tisku. Moderní demokracie je katolicismem naprosto zavržena
(oběžník papeže Pia X. z 25. VIII 1910).“5959„K.“. Náboženství,
církev a sčítání lidu. (Pokračování). Mělnické rozhledy. 3. 2.
1921, III., č. 5, s. 1. Řím byl konečně vždy nepřítelem našeho
národa: „Naše dějiny jsou nejlepší protiřímskou čítankou“.6060TAMTÉŽ,
s. 2. Za kuriozitu můžeme považovat tvrzení, že národní buditelé byli
evangelíci nebo vyslovení protivníci Říma,6161TAMTÉŽ. čímž je
popřena aktivita venkovského kléru v národním obrození. Z protičeského a
protidemokratického zaměření církve vyplývá velmi konkrétní hrozba, že
pokud by církev byla silná, došlo by k obnovení Rakouska a
znovunastolení Habsburků.6262TAMTÉŽ.
Autor se nespokojuje s kritikou Říma, ale naznačuje také pozitivní
program, jak urovnat škody Římem způsobené. Tvrdí, že nad katolictvím
nelze vyhrát pouhým antiklerikalismem, což dokládá příkladem Francie, v
níž se taková taktika minula cílem. Dovolává se Masaryka a dokládá, že
proti klerikalismu lze bojovat jen čistým a ryzím náboženstvím.
Nespecifikuje ovšem, o jaké náboženství má jít (byť jinde příznivě
hodnotí protestantismus6363TAMTÉŽ.), avšak jako socialista tvrdí,
že „socialism musí přemoci Řím vyšším náboženstvím.“6464TAMTÉŽ.
V předvečer sčítání lidu (10. února) vydaly Mělnické rozhledy provolání
ke čtenářstvu. Vzhledem k jeho účelu nepřekvapí, že je nesen patetickým
a exaltovaným tónem a podává proticírkevní argumentaci ve zhuštěné
podobě; tím je pro historika velmi cenným. Je téměř totožný se
zmiňovaným provoláním Volné myšlenky, byť se od něj místy odlišuje.
Čtenář si má před sčítáním lidu plně uvědomit, že jde o vpravdě
historický okamžik. Bez emancipace od církve by totiž národní osvobození
bylo neúplné, a proto: „Den sčítání lidu v republice československé
nechť je dnem velikého súčtování s úhlavním nepřítelem národa i
pokroku, ať je dnem opravdového třídění duchů!“ V takové chvíli se
nikdo nemůže skrýt před zodpovědností: „Chceš být vpočten co příslušník
té společnosti, jež upálila Husa, jež vyhlašovala proti tvým předkům
vyhlazovací křižácké výpravy a přivedla tvůj národ po katastrofě
bělohorské na pokraj záhuby? (…) Přihlásíš se na sčítacím archu
jako potomek ne Husův a Žižkův, nýbrž jezovity Jiřího Plachého a paliče
českých knih Koniáše?“ Od provolání Volné myšlenky se Mělnické
rozhledy odchylují tím, že připojují doporučení, aby si čtenář dle
libosti vybral z nekatolických alternativ, z nichž jsou jmenovány:
českobratrské evangelictví (návaznost na Husa, Chelčického
a Komenského), československé vyznání (doporučováno těm, kterým se líbí
obřady!) a konečně bezvyznání.6565Lide Český! Mělnické
rozhledy. 10. 2. 1921. III., č. 6, s. 1.
Je překvapující, že bezprostředně po sčítání neuveřejnil list téměř
žádnou reakci. Bilancující text se objevil teprve 3. března (tedy ve
třetím vydání Mělnických rozhledů po 15. únoru). Napsal ho Josef
Nypl, jednatel mělnické Volné myšlenky.6666Přátelská schůzka k
založení sdruž. Volné Myšlenky v Mělníku. Mělnické rozhledy .
10. 3. 1921, III., č. 10, s. 2. Ten v něm zdůraznil, že přestupové
hnutí nesměřovalo proti náboženství, ale proti církevnictví. Současně
si připouští, že jsme teprve na počátku, že v duších našich obyvatel
stále ještě působí stará morálka. Přesto považuje sčítání za triumf:
„Lid náš přemýšlel, soudil a odsoudil. Odsoudil Řím. Je radostno
mysliti na tisíce a statisíce českých lidí, kteří rozhodli se proti
Římu.“6767NYPL, Josef. K další práci. Mělnické rozhledy.
3. 3. 1921, III., č. 9, s. 1.
Mělnické listy
Ve zkoumaném období se Mělnické listy profilovaly jako konkurent
Mělnických rozhledů a právě v otázce postoje k přestupovému hnutí
vedly redakce obou novin na svých stránkách spory. Stanovisko redakce
bylo poněkud rozporné, protože deklarovala poměrně jasně svoje
stanovisko, ale ve svých článcích ho neudržela. Vydavatelem listu byl
Jan Anděl, člen Volné myšlenky,6868Přátelská schůzka k založení
sdruž. Volné Myšlenky v Mělníku. Mělnické rozhledy . 10. 3.
1921, III., č. 10, s. 2. a proto následující rozbor osvětluje i
činnost této organizace.
Programové prohlášení k přestupovému hnutí bylo vydáno 11. února 1921.
Šlo o usnesení schválené na schůzi mělnické organizace národní
demokracie. Nejprve je v něm zavrženo katolické náboženství jako
škodlivé, a to z mnoha důvodů: Katolicismus nám v minulosti způsobil
újmy, vede k absolutismu, hierarchický princip není nic jiného než
aristokratismus, od věřících se požaduje slepá víra a církevní naukou je
podporována hospodářská i sociální nerovnost. Katolická církev je nadto
zbudována na víře v zázraky, příčí se duchovnímu pokroku a je
nereformovatelná. Ovšem jiná křesťanská vyznání jsou na tom v tomto
ohledu podobně, a proto je nelze doporučit jako alternativu ke katolické
víře – při hodnocení protestantismu nejsou rozhodující historické
důvody, podstatné je, že i protestantismus stojí v protikladu k
racionalitě.
Národní demokraté ovšem tvrdí, že jakkoliv sympatizují s protiřímským
smýšlením, přesto odmítají donucování k formálnímu výstupu – to by
podle nich bylo jenom církevnictví s opačným znaménkem: „Řím – všecko
církevnictví – překonáme v sobě každý sám, jestliže je překonáme
duchově a doopravdy, nikoliv jen podle jména. (…) Proces duchového
přerodu nelze činiti závislým na určitém termínu (sčítání lidu, 6.
červenec a p.); takové počínání maří soustavnou uvědomovací činnost
jednotlivce i celku, vnáší zmatek i neklid v občanstvo a nemá trvalého
užitku.“ Autoři počítají s tím, že existují a budou existovat ti,
kteří nedají přednost pokročilejšímu náboženství či církevní
organizaci. Stejně tak vidí, že úlohu náboženství přebírají jiné formy
identity – např. socialismus, demokratismus nebo sokolství. To považují
za příznak duchovní krize, v níž už spatřují zárodek lepšího
náboženství. Jaké résumé celého prohlášení slouží věta: „Otázky svědomí
nedají se zajisté nadekretovati a dokonce už jich nelze řešit
agitací.“6969Prohlášení. Mělnické listy . 11. 2. 1921,
III., č. 7, s. 1.
Stylizace uvedeného prohlášení je kultivovaná a založená na věcných
argumentech. Mělnické listy chtěly odmítat katolickou církve a
brojit proti ní, a současně se vyhnout všemu nátlaku, neurčily však, kde
leží hranice mezi tím, co je ještě agitace a co už donucování. Je
pochopitelné, že deklarované stanovisko bylo náročné. V této souvislosti
je případné, že i hlavní autor uveřejněné proklamace, vzdělavatel Sokola
Dr. Helcl,7070O tom, že Helcl byl hlavním původcem prohlášení, viz
zápis ze schůze národní demokracie: Ze strany. Mělnické listy .
11. 2. 1921, III., č. 7, s. 3. uveřejnil téhož roku u příležitosti
výročí staroměstské popravy článek, v němž tvrdil: „Jest tu však ještě
druhý nepřítel, větší, a to jest Řím. My musíme účtovati i s druhým
viníkem. V jeho rukou nemůžeme dosáhnouti plné svobody.“71711621-1921.
Mělnické listy . 24. 6. 1921, III., č. 26, s. 2 Šlo o referát z
přednášky pořádané Okresním osvětovým výborem. Význam deklarace byl
navíc omezen i tím, že důvodem jejího vzniku mohlo být následování
stranické linie, případně i snaha vymezit se vůči národním socialistům,
a je sporné, nakolik prohlášení vystihovalo skutečné smýšlení
přispěvatelů těchto novin. Konečně se musíme ptát, vůči jakému
donucování se list vymezoval? Docházelo snad k případům násilí? Něco
takového není v Mělníku doloženo.
Podle článku evangelického kazatele Šebesty z Peček (řečnil v Mělníku
13. února) se tento zdrženlivý postoj k přestupovému hnutí projevil tím,
že místní organizace národní demokracie odmítla spoluúčast na agitační
činnosti. Avšak nesetkala se se všeobecným souhlasem, 15 jejích členů
dokonce kvůli tomu vystoupilo ze stranické organizace.7272ŠEBESTA,
Jan. Ke schůzi mělnické 13. února. Kostnické jiskry . 10. 3.
1921, III. (VI.), č. 10, s. 61.
Na stránkách Mělnických listů se nacházejí jak tolerantní články, tak i
militantní. Uveďme proto několik příkladů z obou těchto skupin.
Tolerantní postoj vyjádřilo nejprve sokolstvo ve svém věstníku
(pravidelná rubrika) článkem „Tyrš o politice a náboženství“ z 11.
února, v němž je připomenuto, že Tyrš se vyslovoval pro konfesní
svobodu.7373Tyrš o politice a náboženství. Mělnické listy .
11. 2. 1921, III., č. 7, s. 3. Ze strany Sokola je to jediné
vyjádření k náboženské otázce a ani z jiných otištěných příspěvků není
zřejmé, že by se Sokol v přestupovém hnutí nějak angažoval.
Mělnické listy otiskovaly i populárně vzdělavatelské články, v nichž
seznamovaly čtenáře s názory autorit a klasiků (Palacký,
Havlíček-Borovský, Masaryk), případně přetiskovaly úryvky z jejich
děl.7474Např. Palackého názory o náboženství a církvích.
Mělnické listy . 11. 2. 1921, III., č. 7, s. 1. Těmito
příspěvky se diskuse pozvedala na vyšší úroveň. Příkladem může být výbor
z Havlíčkových Epištol kutnohorských. Je signifikantní, která citace
byla vybrána: „Mně zajisté svatá víra jest víra upřímná každého člověka
i v tom pádu, kde ji držeti musím dle svého přesvědčení za pošetilou,
neboť musím ocenit ten pokoj duše, tu mnohou utěšenou chvíli, kterých
člověk nabývá pevným náboženským přesvědčením, pročež za nedovolené
držím bořiti chrámy v srdcích lidských (třeba to i chrámy model byly),
pokud se jiné na jejich místo postaviti nemohly.“7575K. Havlíček
o pravém náboženství. Mělnické listy . 14. 1. 1921, III., č. 3,
s. 1.
Militantní postoj se naproti tomu odráží ve zprávě ze 7. ledna, ve vůbec
prvním článku, který Mělnické listy o přestupovém hnutí přinesly. Autor
upozornil čtenáře, že při sčítání lidu bude zjišťována i náboženská
příslušnost, a varoval, že ten, kdo setrvá v katolické církvi, bude mít
spoluvinu na tom, že stát katolickou církev platí. Zvláště však apeloval
na vzdělané vrstvy: „Bude zajímavo u naší inteligence, jaký dá vzor
a popud k heslu ‚Pryč od Říma!‘ ještě v této poslední chvíli. Neboť tato
inteligence je zajisté přesvědčena, že Řím je odvěkým nepřítelem našeho
národa, a je povinna dnes ve svobodné republice, kdy nemusí se již
hroziti žádné persekuce, bez falše a přetvářky dáti příklad lidu.“
Vedle toho kritizoval také religiózní ženy: „A vedle páterů ve školách a
na kazatelnách, bohužel i naše ženy a matky s horlivostí udržují v
rodinách římsko-katolické pokrytectví (navrch návštěva kostela, zpověď,
uvnitř marnivost, závist, mamon i hrubost). (…) Smekám před
dělnickou ženou-matkou, která vystoupila, a žádného pekla se
nehrozí!“7676Sčítání lidu. Mělnické listy . 7. 1. 1921,
III., č. 2, s. 2.
28. ledna vyšlo na titulní stránce provolání k občanům vyzývající k
výstupu z církve, které je druhým příkladem nátlaku na čtenáře. Obsahově
ani použitou rétorikou se příliš nelišil od jiných podobných výzev
(např. výše citovaného článku Mělnických rozhledů z 10. února).
Čtenáři mají zvážit následující: „Vybeř si co chceš, vstup buď do jiné
církve nebo zůstaň bez určité konfese, jen nerozmnožuj řady těch, kdož
jen hanu kydají na nejslavnější naši minulost a za nejšťastnější
prohlašují dobu, nad kterou upřímný Čech bolestí zapláče.“7777Súčtoval
jsi již s Římem? Mělnické listy. 28. 1. 1921, III., č. 5, s. 1.
Přestupové hnutí a agitace proti církvi nebyly hlavním tématem
Mělnických listů na počátku roku 1921. List se zabýval převážně
politikou a vzhledem k aktuálnímu běhu událostí zejména dohrou pokusu o
komunistický puč z prosince 1920. Otiskoval velké množství
protibolševických příspěvků, často se jednalo o poměrně dlouhé
a závažné stati.
***
Shrnutí působení místního tisku: Oba listy se stavěly jednoznačně
odmítavě vůči římskokatolické církvi a vyzývaly všechny občany, aby z ní
vystoupili. K tomu užívaly nezřídka sugestivního způsobu psaní,
založeného na jednostranném negativním zobrazování této církve. Nikdy v
nich nebyl zmíněn žádný pozitivní rys či přínos katolické církve. V obou
listech byly všechny nekatolické varianty vyznání hodnoceny jako
pozitivní, byť Mělnické listy se v jednom případě vyslovily i
proti protestantismu. Mělnické listy (na rozdíl od
Mělnických rozhledů ) zdůrazňovaly, že výstup z církve je sice
žádoucí, ale má být uskutečněn na základě zralého rozhodnutí, bez
nátlaku. Do obsahu a tónu jejich článků se však tato zásada nepromítla.