Připojme technickou poznámku, že v pramenu, z něhož jsme čerpali, se nachází chyba a součet osob činí dle této tabulky 5918, což je o 10 více, než velikost popula­ce. To může zkreslovat význam méně zastoupených vyznání, které ovšem byly po­četně marginální v každém případě.
Ztráty katolické církve v Mělníku byly ve srovnání s průměrem v Čechách po­někud větší, bezvěrectví odpovídalo průměru, zisky Církve československé ležely mírně pod průměrem, ale Českobratrská církev evangelická dosáhla výrazně nadprů­měrného výsledku a v tomto ohledu může být považována za „ví­těze“ přestupového hnutí.
Jsou všechny tyto hodnoty výsledkem přestupového hnutí? Musíme vzít v úvahu pouze přesuny věřících mezi římskokatolickou církví, Českobratrskou církví evange­lickou, Církví československou a bezvyznáním, protože židovství se na přestupovém hnutí nepodíle­lo a zbylá vyznání byla početně marginální. U Církve československé si kvůli datu jejího vzniku můžeme být jisti, že všichni její členové se k církvi přidali teprve v nedávné době, ale nemáme k dispozici souhrnné údaje, které mapují časové rozložení přestupů.
V rámci pramenné základny této práce byly tyto údaje nalezeny pouze v archivu Českobratrské církve evangelické. Jejich výsledek je podán v příslušném oddílu níže. K jejich interpretaci je třeba podotknout, že jejich základem není území města Mělník, ale území farního obvodu, což sice může přinést určité zkreslení, ale na druhou stranu nic nenaznačuje, že by na území Velkého Mělníka a přilehlých obcí mělo být chování obyvatelstva proti vlastnímu Mělníku nějak signifikantně odlišné. V případě Českob­ratrské církve evangelické došlo k naprosté většině přestupů až bezprostředně před sčítáním, takže působení přestupového hnutí je v Mělníku prokazatelné. U Církve čes­koslovenské a u bezvyznání není takový závěr dokazatelný.
Můžeme proto shrnout, že v Mělníku došlo při sčítání lidu k nadprůměrně silným výstupům z katolické církve a přinejmenším v případě Českobratrské církve evangelické lze prokázat, že jejich drtivá většina se uskutečnila v době přestupového hnutí.

Aktivita hlavních činitelů v přestupovém hnutí

Církev československá

Církev československá hrála v Mělníku slabší úlohu, než jak by odpovídalo její roli v celostátním měřítku. Důvody jsou převážně dva: absence stálého duchovního v místě a nejspíše také konkurence místního evangelického sboru.
Nedostatek duchovních byl pro Církev československou skutečným problémem. Československý duchovní však v počátcích života církve neměl těžiště činnost v kaž­dodenní pastoraci, ale spíše v získávání nových věřících (prostřednictvím přednášek, táborů lidu apod.), a proto dokázal obhospodařovat i větší území. To platí i pro oblast Mělnicka a Podřipska, kde působil duchovní Josef Lugr, zakladatel mělnické česko­slovenské náboženské obce. Ze svědectví uchovaných v různých pramenech však vyplývá, že byl pravděpodobně osobně nepříjemný či nesnesitelný (vyvozujeme to z toho, že se ve zkoumaných pramenech vyskytuje pouze v souvislosti s nějakými konflikty)11Josef Lugr se narodil roku 1892, v roce 1917 přijal kněžské svěcení. (SOkA Mělník, FÚ Mělník, Ordinariátní list Litoměřické biskupské diecese 1916-1920, s. 423.) Do konce roku 1919 vystřídal čtyři působiště (Nymburk, Boskov, Libuň, Vetlá), byl tedy překládán dost často. (TAMTÉŽ, s. 529, 811, 878, 998.) Na počátku roku 1920 přestoupil téměř s celou vetelskou farní obcí do Církve československé (viz výše), patřil mezi první duchovní této církve. Od roku 1921 začal působit v Mělníku jako farář, jeho odchod z Vetlé byl možná spíše útěkem, jelikož měl být vypovězen z fary, kterou neprávem obýval, vedle toho měl nějaký nezjištěný soudní spor a byl s neznámým výsledkem vyšetřován pro postřelení hospodyně děkana ve Vetlé. (Lugr. Právo: Župní orgán Československé strany lidové pro český severozápad. 7. 10. 1921, XV., č. 40, s. 3.) Roku 1922 z Mělníka odchází, znovu zde jako farář působil v letech 1937-1940. (ČERNÁ, Hana Laura. Náboženská obec Církve československé husitské , rkp., 2013, s. 1.) Podle kroniky nastal v náboženské obci za jeho působení rozvrat. Vedl několik blíže nezjištěných soudních sporů a kvůli nim byl jako duchovní suspendován. Přestože se odvolával k nejvyšším instancím (prezident Emil Hácha, Ústřední rada Církve československé), bylo mu doporučeno požádat o důchod. (Náboženská obec CČSH Mělník, Pamětní kniha 1921-dosud, zápis k roku 1940.) Ještě roku 1945 je zaznamenáno, že se pokoušel dosáhnout opětného ustanovení za mělnického faráře, proti čemuž místní náboženská obec ostře protestovala. (Náboženská obec CČSH Mělník, dopis Ústřední národní správě Církve československé v Praze, 29. července 1945.) a to mohlo bránit většímu roz­machu Církve československé v Mělníku. První československá bohoslužba byla v Mělníku konána dne 10. dubna 1921 v místním českobratrském kostele.22ČERNÁ, Hana Laura. Náboženská obec Církve československé husitské , rkp., 2013, s. 1. Za datum vytvoření náboženské obce pak můžeme považovat 17. duben, kdy se v Tyršově domě konala volba rady starších za účasti 35 členů.33TAMTÉŽ.
V pamětní knize československé náboženské obce je nevelký úspěch při sčítání re­flektován. Částečně ho podle ní zavinil Josef Lugr tím, že se nedostavil na informační schůzi konanou 13. února v Tyršově domě, na níž měl řečnit vedle zástupců Volné myšlenky a Českobratrské církve evangelické.44Náboženská obec CČSH Mělník, Pamětní kniha 1921-dosud, zápis k r. 1921. Ani na stránkách Českého zápasu není doloženo, že by Lugr v Mělníku před sčítáním působil. Všeobecně se také nevě­dělo, kdo Církev československou zastupuje, a proto „mnozí z neinformovanosti za­pomněli přestup svůj provésti na předepsaných formulářích; spokojili se s pouhým od­hlášením na zápisném archu, ale to nemělo zákonné platnosti.“.55TAMTÉŽ. Lze tedy souhla­sit s kronikou, že československých věřících bylo v Mělníku více, než uvádí statistika sčí­tání lidu.66TAMTÉŽ.
První křest novorozených dětí rodičů československého vyznání vykonal v březnu 1921 evangelický farář Josef Kantorek.77TAMTÉŽ. Vykonání křtu pro cizí církev může budit podiv, je to však překvapivé i z toho důvodu, že farář Kan­torek byl zásadním kritikem Církve československé. 13. února 1920 napsal do Mělnických listů článek, v němž tuto církev kritizoval pro její mělkost a vnitřní ne­opravdovost: „O skutečné a zásadní opravě katolicismu nemožno dosud mluvit, k ně­jaké opravdové revoltě náboženské není potřebného oddání se vyšší ideji ani síly k vytvoření nové církve, která by zna­menala nesporně ideové i organizační překonání staré. (…) Skutečně nová církev vy­prýštila vždy z vnitřní touhy a bývala vyjádřením živelného snažení o nový život a realisací vnitřního vření. Zevní změny církevní býva­jí druhotné změny, odlesk vnitřních změn. Těchto znaků nová církev českoslo­venská nemá. (…) Že vedoucí kruhy hnutí s náboženskou nepřipraveností musí počí­tat, ukazuje jasně ráz hnutí, způ­sob propagační a informační práce i jejich provolání k národu, jež je národně církevně podbarveno, ale není náboženským kredem a nevyvo­zuje nutnost nové orientace církevní jedině z vnitřních důvodů jiného pojetí nábožen­ství, ale z národních důvodů a z příčin liturgických.“88KANTOREK, Josef. Církevní problém. Mělnické listy . 13. 2. 1920, II., č. 7, s. 1-2.
V době sčítání lidu se tedy v Mělníku bohoslužby nesloužily, agitační činnost se tu ale vyskytla již ve starší době, jak o tom podává zprávu mělnická farní kronika: „Bývalý kaplan zdejší Fr. Volf jako kaplan Všejanský odpadl od církve katolické k tzv. církvi československé, uzavřel ‚sňatek‘ s dcerou zdejšího měšťana a prostřednictvím její a její úsilovnou agitací snaží se i zde založiti sektu československou, zakladatel její Bohumil Zahradník konal zde agitační schůzi již počátkem roku – bez výsledku. Tábor lidu na náměstí na den Božího Vstoupení konaný za tou příčinou – přinesl pou­ze odpady k bezkonfessi a k protestantismu, jichž od počátku roku jest 71.“99FÚ Mělník, Liber memorabilium Mělník, II. 1852-1973, zápis z r. 1920, s. 122. Je za­jímavé, že ačkoliv se do Mělníka přistěhoval duchovní Církve československé, sám byl spíše pasivní a agitaci činila jeho manželka. Konečně se může zdát nepravdě­podobným, že by Zahradník-Brod­ský byl neúspěšný, vezmeme-li v úvahu jeho oh­nivou a zřejmě přesvědčivou povahu. Kronika ovšem neuvádí důležitou okolnost, že přednáška byla v Tyršově domě konána 6. ledna 1920, tedy dva dny před vznikem církve.1010K přednášce spisovatele Boh. Zahradníka-Brodského. Mělnické listy . 2. 1. 1920, II., č. 1, s. 2.
Víme však, že ani v pozdější době si Církev československá nezískala větší vliv. V době přestupového hnutí o ní zkoumaný tisk mlčí, jsou v něm jen marginální zmínky (viz níže). V době samotného přestupového hnutí zřejmě byla rovněž pasivní, jelikož jí mělnická kronika nevěnuje mnoho pozornosti: Stěžuje si na působení „zednářské ‚Volné myšlenky“‘, „sociálních demokratů všech barev“ a „protestantů od pastora až do poslední protestantské staré ženy“, o Církvi československé podává pouze zmínku, že „i pro novou sektu ‚československou‘ přihlásilo se více bývalých katolíků“.1111FÚ Mělník, Liber memorabilium Mělník, II. 1852-1973, zápis z r. 1921, s. 122. V Pšovce pak v letech 1920 ani 1921 farní kronika žádnou činnost Církve československé nezaznamenává.
Závěrem je možno říct, že Církev československá, ačkoliv byla v celostátním měřítku velmi agilní, v Mělníku v době přestupového hnutí působila pouze nepřímo, měla jenom nevelké úspěchy a ani v pozdější době se tam příliš neetablovala.

Českobratrská církev evangelická

Evangelický sbor měl v Mělníku v roce 1918 nedlouhou tradici. Od roku 1896 tam byl stavěn evangelický kostel, následujícího roku byl posvěcen, čímž na Mělníku vznikl reformovaný sbor.1212REJCHRT, Oldřich. 110. výročí mělnického evangelického kostela. In: PFANNOVÁ, Hana. Takový zástup svědků . Mělník: Farní sbor Českobratrské církve evangelické, 2007, s. 5-13, s.10. V oblasti Mělnicka byla evangelická tradice a působily tu starší sbory v Nebuželích, ve Vysoké, v Libiši, Mělnickém Vtelně a Krabčicích.1313TAMTÉŽ, s. 6. Od roku 1902 do r. 1919 v mělnickém sboru jako farář působil známý teolog František Žilka.1414PFANNOVÁ, Hana. Takový zástup svědků . Mělník: Farní sbor Českobratrské církve evangelické, 2007, s. 46. V době přestupového hnutí zde byl fa­rářem jeho nástupce Josef Kantorek. Jeho názorový profil v té době známe, protože přispíval do Kostnických jisker. Onen principiální odpor proti Římu, jímž se přestupo­vé hnutí vyznačovalo, mu nechyběl. Byl toho názoru, že český národ je vůči Římu za­měřen ze své podstaty více než náro­dy jiné: „V českém prostředí, více než kde jinde znamená osvobození duše lidu zá­sadní odboj proti Římu. Tak jen porozumíme, proč všechny pokusy kulturního rozkvěu národního osamostatnění, náboženského obno­vení, vědeckého rozmachu měly je­den společný znak: ostré zahrocení proti Římu. Od dob Husových podnes.“1515KANTOREK, Josef. Procitnutí duše. Kostnické jiskry . 2. 7. 1920, II. (V.), č. 26, s. 151.
V přestupovém hnutí se evangelický sbor angažoval silně, zřejmě ovšem pouze formou přednášek. V zápisu jednání presbyterstva 20. března 1921 čteme: „Farář Kan­torek podal obšírnou zprávu o přestup. hnutí před sčítáním lidu. Schůze i akce konána ve spojení s Vol. Myšlenkou a social. bezvěrci, farář přednášel i na vesnicích a jeho přítomnost měla vliv i na ton a obsah řečí řečníků Vol. Myšlenky a soc. bezv. Hnutí bylo rázu informačního. Rozšířeno množství letáků, brožurek. Výsledek je uspoko­jivý: circa 500 a více je přístupů. Hnutí bude přirozeně věnována stálá pozornost. Bu­dou pořádány přednášky v městě (básník Rokyta, prof. Rádl, prof. Linhart) i po ven­kově.“1616Sbor ČCE Mělník, signatura III-B-12, Protokol schůzí staršovstva II., zápis z 20. března 1921. Evangelíci proto chápali přestupové hnutí jako aktivitu, která má pokračovat i po sčítání lidu.
V místním chrámu se také konala série přednášek, jejich obsah je však znám pou­ze z nepříliš podrobných referátů v tisku. Z nich se zdá, že přednášky nebyly primárně protikatolické, ačkoliv tento osten v nich nechyběl. 16. ledna 1921 přednášel plzeňský evangelický farář Machotka o svém půso­bení mezi dělnictvem. Z novinového referátu není jisté, zda brojil proti Římu, ale jeho slova v tomto smyslu působila alespoň ne­přímo, protože vybízel, aby byly hojně roz­množeny řady českých bratří.1717Mělník. Mělnické rozhledy. 27. 1. 1921, III., č. 4, s. 2. Pravdě­podobně větší událostí byly dvě přednášky, které 23. a 27. ledna uskutečnil prof. Fran­tišek Žilka. Předmětem jeho řeči byly mírové kongresy a světový sjezd křesťanských církví. Žilka odsoudil Řím, který se na této iniciativě odmítl podílet: „Nic nemůže bezduchou církevnost nenáboženské činnosti Říma více charakterisovat.“1818Mělník. Mělnické rozhledy . 10. 2. 1921. III., č. 6, s. 2.
Z výše citovaného zápisu staršovstva je zřejmé, že místní sbor patřil k těm, které se proti katolické církvi spojily i s bezvěreckými, a tedy s evangelictvím neslučitelný­mi organizacemi. Zda fa­rář skutečně ovlivnil bezvěrecké a socialistické řečníky, není známo, jelikož se prameny svědčící o tom nedochovaly. Avizovaná přednáška básníka Jana Rokyty (pořádaná 24. dubna 1921 v evangelickém chrámě) ovšem potvrdila, že sbor na evangelickém vy­znání zřejmě příliš nelpěl, když propůjčil své prostory k hlásání panteismu. Podle novinového referátu Rokyta tvrdil, že jsme „součástkou Věčného Ducha, že i náš bližní, národ, lidstvo, vesmír jsou nejen projevy, ale přímo částmi všeobsáhlého Stvořitele.“1919Náboženská zpověď. Mělnické listy. 29. 4. 1921, III., č. 18, s. 2
Pokud jde o počty přestupů, ve sborovém archivu nalezneme dva odlišné údaje, které ovšem tvrzení o přibližně 500 přestupech zcela nepotvrzují. „Kniha přístupů a odstupů“ podává následující čísla: Zatímco v letech 1911-1918 přistoupilo do církve průměrně sedm osob ročně, v roce 1919 již 33, v roce 1920 pak 105 a v roce 1921 – v době sčítání – již 471 osob. V následujícím roce je nových věřících jen 65 a do konce roku 1928 již nikdy nepřekročí číslo 146. Přístupy v roce 1921 nebyly rovnoměrně rozloženy – v lednu 11 přístupů, v únoru 378, v březnu 26 a v dubnu 5.2020Sbor ČCE Mělník, signatura III-B-1, Kniha přístupů 1902-1945. Všechna tato čísla se ovšem stávají nespolehlivými v důsledku zápisu v knize protokolů staršovstva z roku 1922, kde se praví: „Podle výkazu okr. polit správy bylo loni přistouplých 575, ale po přesném zjištění bude počet přistouplých ještě značně vyšší.“ Sbor ČCE Mělník, signatura III-B-12, Protokol schůzí staršovstva II., s. 172. Jak vysvětlit tuto nesrovnalost? Naší hypotézou je, že mnoho občanů zřejmě ohlásilo změnu vyznání politické správě, ale už ji neoznámilo evangelické církvi, takže nemohli být zapsáni v knize přístupů. Je-li tomu tak, pak by to svědčilo o tom, že jejich příslušnost k ČCE byla pouze matriková. Z toho lze vyvodit, že po vzniku republiky se vstup do církve stal častějším. Ačkoliv zpočátku nebyl nárůst vysloveně dramatický, skokové zvýšení v únoru 1921 je nepo­chybně dokladem o vlivu přestupového hnutí a je patrné, že k silnější reakci na přestu­pové hnutí došlo mezi lidem až velmi krátce před samotným sčítáním.
V přestupovém hnutí byl kladen důraz na kvantitu příslušníků, a proto nepře­kvapuje, že z nových členů se nestali horliví věřící. Již 12. března 1921 tak staršov­stvo bylo nuceno konstatovat: „Bohužel, že se vzrůstem číselným nestoupá stejně zvroucnění života vnitřního; návštěva chrámová by mohla býti lepší. Dobročinnost je značná, ale je třeba ještě větší. Doporučuje se osobním stykem působiti na nové čle­ny.“2121Sbor ČCE Mělník, signatura III-B-12, Protokol schůzí staršovstva II, zápis z 12. března 1921. Že nešlo o momentální pocit, prozrazuje zápis z 9. března 1924: „Trvale rostoucí přístupy nutí sbor náš více obírati se nábož. otázkou nových členů. Jisto, že mnozí z nových údů i po přístupu zůstávají stranou našeho života. Staršovstvo uvažu­je o nápravě a má návrh přijetí učiniti závaznější a zodpovědnější. S vnitřním životem souvisí otázka kázně. Nábož. sbor bez kázně zvlažní a zevšední. I po této stránce nutno v círk. životě pokusiti se o zlepšení.“2222Sbor ČCE Mělník, signatura III-B-12, Protokol schůzí staršovstva II., zápis z 9. března 1924.
Při shrnutí činnosti Českobratrské církve evangelické v Mělníku můžeme připomenout, že tato církev se v přestupovém hnutí angažovala formou kázání a pořádáním přednášek. Uvědoměle užívala termínu „přestupové hnutí“, sčítáním lidu však pro ni angažování se pro přestupy neskončilo.

Volná myšlenka

V době přestupového hnutí nebyla v Mělníku organizace Volné myšlenky ještě za­ložena. Činné bylo pouze sdružení v nedalekém Mšeně, které v roce 1920 uskutečnilo sedm přednášek ve svém okolí, z toho dvě v obcích blízko Mělníka (Nebužely, Byši­ce)2323Mšeno. Mělnické rozhledy . 6. 1. 1921, III, č. 1, s. 2.. Ani týdeník Volná Myšlenka nepodává od ledna 1921 až do doby sčítání žádné zprávy o životě v Mělníku. Bylo by přesto chybou vyvozovat z toho, že Mělník byl od působení Volné myšlenky izolován. Místní organizace tam byla založena krátce po sčítání, a sice 6. března2424Přátelská schůzka k založení sdružení Volné Myšlenky v Mělníku. Mělnické rozhledy . 10. 3. 1921, III., č. 10, s. 2., takže již v době přestupového hnutí tam jistě působili její sympatizanti. Dále tam tam přednášeli pražští členové Volné myšlenky a ko­nečně je doloženo, že pokrokové politické strany tam prosazovaly celostátní kampaň Volné myšlenky. Mělnické i mšenské sdružení má fondy ve Státním okresním archivu Mělník, ty však nejsou použitelné, protože obsahují archiválie teprve od roku 1922.
V hotelu Stádník se 6. února konala přednáška s názvem „Sčítání lidu a naše po­vinnost“. Přednášejícími byli Karel Pelant, redaktor listu Volná Myšlenka,2525Pro jeho působení v přestupovém hnutí srov. PELANT, Karel. K Pekařově článku. Volná Myšlenka . 20. 2. 1921, XII., č. 8, s. 5-6. a redak­tor Hladký z Prahy (toho se nepodařilo identifikovat). Novinový referát shrnuje obsah přednášky takto: „Red. Pelant ukázal, že dějiny církve jsou dějinami násilí na svo­bodném myšlení, ukázal, jak z demokratického učení Kristova vytvořila církev or­ganisaci k ovládnutí lidstva, systém podobný vládám císařů. Učení Kristovo znetvořeno a kdo se ozval po nápravě, toho Řím mocí rozdrtil. To zakusil na svém těle zej­ména náš národ. (…) Ani dnes Římané nelení. Čekají, až přijde jejich doba. Český člověče, který Římu nevěříš, chceš se mu jen z pohodlí, z lehkomyslnosti zapsati, chceš posílit jeho řady, aby i za tebe mohl potom klást požadavky? Chceš přivolat vzrůstem Říma návrat Habsburků? – Uvažuj, přemýšlej o tom, než sčítací arch vy­plníš, a jednej!“2626Veřejná schůze. Mělnické rozhledy . 10. 2. 1921, III., č. 6, s. 2. Z tohoto referátu, na který jsme odkázáni, je zřejmé, že obsahově se přednáška neodchylovala od již dříve citovaných vyjádření. Měla ovšem úspěch, neboť referent konstatuje: „Po schůzi řada osob vystoupila z církve nebo přestoupi­la.“2727TAMTÉŽ.
V Mělníku byl také učiněn pokus přesvědčit obecní zastupitelstvo, aby zaštítilo výše popsanou plakátovou kampaň Volné myšlenky. Na jednání zastupitelstva dne 4. února to navrhl náměstek starosty Pokorný, svou žádost odůvodnil tím, že „má za to, že každý dobrý Čech, který ne­schvaluje, co v minulosti církev římská nám učinila, a který v nitru učení jejímu ne­věří, poctivě vyvodí z toho své důsledky, a řekne, že ne­může být členem církve, která osvědčila se jako kulturní a hospodářská utlačovatelka národa Českého“. Návrhu opo­noval Dr. Helcl za Československou národní demokra­cii, který podle protokolu pro­hlásil, že „rozchází se s návrhem z příčin methodických. Na občanstvo nemá se činit nátlak aby překotně a do určitého termínu súčtovalo s Ří­mem. Věc má dozráti. Věc není jednoduchá, a nemá se jí propůjčovat forma politické­ho boje. Je to věc hluboké­ho významu. Doporučuje se tu linie vývojová. Také pře­kotnou akcí udržuje se v ob­čanstvu revoluční duch, nám však jde o to, aby již nastal klid a aby věci vyrovnaly se krokem.“ (Tento rozpor mezi oběma politickými stranami je možno sledovat na strán­kách novin.) Proti návrhu vystoupil městský radní Čumpe­lík, který upozorňoval, že tato otázka nepatří do kompetence samosprávného sboru. Dodal, že „je přesvědčen, že náboženství římsko katolické bude slavit ještě své triumfy, a že ti, kteří je dnes opouští, budou je hledat.“ Náměstek starosty Balík taktéž upozornil, že podle jednací­ho řádu není možno o věci rozhodovat, že je možno pouze hlasovat o pilnosti návrhu, debatovat o něm a případně ho doporučit městské radě k rozhodnutí. Bylo proto hla­sováno o pilnosti návrhu, což bylo poměrem 18 ku 16 hlasům schváleno.2828SOkA Mělník, Archiv města Mělník, oddíl spisy, inv. č. 23, Zápisy obecního zastupitelstva 1919-1921, zápis o schůzi 4. února, fol. 284v-285. Městská rada věc projednala 11. února a uznala se za nekompe­tentní zabývat se návrhem, proto ho odložila.2929SOkA Mělník, Archiv města Mělník, oddíl spisy, inv. č. 62, Zápisník schůzí městské rady 1920-1921, č. j. 528.
Pokud by plakátová propagace Volné myšlenky byla schválena, nebylo by to oje­dinělým případem, v sousední Pšovce se tak totiž stalo.3030„Zvolení zástupci obce = zastupitelstvo se usneslo, aby občanstvo bylo vyzváno k odpadu od církve a vyvěšeny byly také velké plakáty vydané Volnou Myšlénkou a podepsané starostou Adolfem Bursou a Jaroslavem Šťástkem a obecním razítkem opatřené, které vyzývaly k odpadu.“ FÚ Mělník, Liber memorabilium Pšovka, 1792-1987, zápis za rok 1921. Tam se ovšem faráři podaři­lo hned druhý den dosáhnout toho, že plakáty byly přelepeny.3131TAMTÉŽ. To snad svědčí o tom, že duchovní správa měla určitou váhu, zvláště když mohla poukázat na to, že zastupi­telstvo překročilo svou úřední kompetenci.
Shrnutí: Volná myšlenka sice v Mělníku neměla utvořenou vlastní organizaci, přesto v něm působila, zvláště tím, že uspořádala přednášku. Její pokus získat oficiální záštitu nad plakátovou akcí nebyl úspěšný. Informace o případných jiných akcích (zřízení přestupové kanceláře, podomní agitace) nebyly zjištěny.

Postoj římskokatolické duchovní správy

Území Velkého Mělníka bylo rozděleno mezi dvě farnosti: Proboštství Mělník a farnost Pšovka.3232SOkA Mělník, FÚ Mělník, bez inv. č., katalog duchovenstva pro rok 1920, s. 174, s. 177. Pro obě tyto farnosti jsou ze zkoumané doby dochovány kroniky, s nimiž zde budeme pracovat. Bohoslužby byly slouženy také v místním kapucínském klášteře, ale o jeho pasto­račním působení nejsou dochovány žádné písemné prame­ny.3333V SOkA Mělník se nachází fond „Kapucínský klášter Mělník“, který byl prozkoumán s negativním výsledkem.
Reformní hnutí v Mělníku sice nescházelo, fungovala tu místní skupina Jednoty katolického duchovenstva československého (předsedou byl řepínský farář Emil Stárka), z jejího působení se však dochoval jediný fragment – lístek se zápisem ze schůze konané dne 9. července 1919, na níž všichni přítomní členové hlasovali pro re­formní program (nepřítomní poslali souhlas písemně).3434LA PNP, Jednota katolického duchovenstva, bez inv. č., zápis o schůzi mělnické skupiny 9. 7. 1919. Není ovšem znám seznam členů skupiny. Souhlas s reformním programem není proto dostatečný, abychom z něj mohli vyvozovat soudy o smýšlení místních kněží.
Literatura neuvádí žádné případy ničení sakrálních památek ani násilností po roce 1918. Místní historik František Purš připisuje tehdejšímu mělnickému proboštovi Josefovi Šlechtovi zásluhy, že se snažil chránit církevní památky před projevy „ducha tehdejší doby“.3535PURŠ, František. Náš Mělník . Mělník: Město Mělník, 2010, s. 49.
Na základě zápisů v mělnické a pšovecké farní kronice můžeme říct, že místní duchovní nahlíželi na náboženské poměry po roce 1918 kriticky, což ale vůbec není překvapující. Změna společenských poměrů po roce 1918 zřejmě musela být pro kato­lického duchovního šokem. Pšovecká kronika zachovala bolestné postesknutí P. Vác­lava Martinovského: „Co ohledně nábožensky-mravního života místního nezhu­bila válka, dobíjí nynější ‚svoboda‘. Mám za to, že stačí ku karakterisice toho místo dlouhého vypisování, zaznamenám-li, že, jsa zvyklý dobrým, náboženským poměrům v ‚Němcích‘, kde jsem přes 20 let dlel, zvláště pak v posledním svém působišti, Jetři­chovicích-Dittersbachu u České Kamenice, a nemoha déle snésti náboženské lhostejnosti dospělých i školních dětí, ač obojí mi v osobním styku přívětivě vycházeli vstříc, odcházím 1/10 1919 nervově rozrušen do pense. – Psáno v pamětný den sva­tého Václava, dědice země české, 1919. Svatý Václave, nedej zahynouti nám, ni bu­doucím!“3636FÚ Mělník, Liber memorabilium Pšovka, 1792-1987, zápis z r. 1919.
Lze litovat, že farář Martinovský nepopsal konkrétněji, jakým způsobem se ona náboženská lhostejnost projevovala, když byla důvodem jeho nervového rozru­šení. Můžeme tu však vidět důkaz toho, že již před zahájením hlavní vlny přestupové­ho hnutí lid nábožensky nežil. Martinovského nástupce Václav Slavík mohl v roce 1923 uvést, že ke svátostem ročně přistoupí nanejvýš 80-100 dospělých osob za rok.3737TAMTÉŽ, zápis z r. 1923. Vzhledem k tomu, že po přestupovém hnutí bylo ve farnosti Pšovka 1981 katolíků,3838TAMTÉŽ. to není mnoho a je z toho patrné, že ti, kteří po sčítání lidu v církvi zůstali, nebyli pří­liš horliví.3939Počet osob, které chodily do kostela, byl pravděpodobně o něco vyšší. Předpokládáme, že existovali věřící, kteří nechodili ke zpovědi a sv. přijímání, ale alespoň nedělní mši sv. navštěvovali.
Katolická duchovní správa byla zřejmě v rukou věrně smýšlejících kněží, protože ani v jedné z obou dochovaných kronik nenajdeme sympatie pro reformní a později schizmatické hnutí. Autoři kronik se vyjadřují pouze o chodu duchovní správy či o po­tížích pastorace, nemají zájem proměňovat církev. Tuto sku­tečnost snad lze chápat jako svědectví o tom, do jaké míry se kněží v pastoraci refor­mami skutečně zabývali, a snad i jako určitý korektiv představ o smýšlení kléru, které bychom mohli získat, kdybychom četli pouze program Jednoty katolického ducho­venstva nebo dokumenty Oh­niska nebo Klubu reformních kněží.
Václav Slavík zhodnotil atmosféru po válce takto: „Nešťastné hnutí kněží refor­mistů vedlo toho roku 8. ledna k založení schismatické církve, která po celý rok pod lesklým titulem ‚československá církev‘ štvala proti římsko-katolickému náboženství a vybízela k odpadům, což se jí na mnohých místech opravdu dařilo.“4040FÚ Mělník, Liber memorabilium Pšovka, 1792-1987, zápis z r. 1920. Aktivitu Církve československé nazval „nestoudnou agitací“ a připojil k tomu chmurnou – a poněkud tajuplnou – předpověď: „Jest se obávati, aby takové bouře nebyly předzvěstí nové Bílé Hory – dějiny se opakují.“4141TAMTÉŽ. Příčiny odpadů viděl tento kněz jednak ve vál­ce (tedy zřejmě v určité anomii v důsledku materiálního i morálního zbídačení válkou), jednak v „materialistickém a volnomyšlenkářském smýšlení“.4242TAMTÉŽ. Podobné svědectví obsahuje mělnická kronika: V zápisu z roku 1920 jsou lidé, kteří vystoupili z církve, titulováni jednoznačně jako „odpadlíci“. Ti se rekrutují z těch, „kteří v srdci dávno se již s vírou každou rozešli.“4343FÚ Mělník, Liber memorabilium Mělník, II. 1852-1973, zápis z roku 1920. Jasný odsudek stíhá i Volnou myšlenku: Její činnost ve škole je „zhoubným dílem“ prováděným „pod rouškou laické morálky“.4444TAMTÉŽ, zápis z roku 1922.
Římskokatolická duchovní správa nebyla vzhledem k přestupovému hnutí pouze odevzdaným pozorovatelem. Mělnická kronika sděluje, že „duchovní správa veřejný­mi schůzemi, rozšiřováním letáků, kázáním v kostele konala [v roce 1920] svou po­vinnost.“ Samozřejmě, že kázání v kostele příliš účinné být nemohlo, neboť mnozí z těch, na něž přestupové hnutí cílilo, pravděpodobně do kostela na kázání nepřišli. O schůzích ani letácích nejsou dochovány informace. Jako příklad obrany proti útokům je příloze uveden satirický plakátek, který 22. ledna 1921 uveřejnil „Pražský večerník“, orgán lidové strany (viz příloha 3), a jenž samozřejmě nemůže být bez další komparace považován za reprezentativní.
Z kroniky nevyplývá, že by duchovní správcové považovali přestupové hnutí za nějakou výjimečnou etapu, ale jejich stížnosti na protináboženské působení se objevu­jí i v následujících letech. Roku 1924 se v mělnické kronice nachází stížnost: „Poměry v duchovní správě jsou celkem neradostné, jelikož stálá úporná agitace stahuje mnohé – ovšem už odumřelé k odpadu, takže odpadlých jest už plná třetina.“4545FÚ Mělník, Liber memorabilium Mělník, II. 1852-1973, zápis z roku 1924, s. 123. A ještě další­ho roku: „Odpady od církve Katolické, které na čas utuchly, nastaly znovu a hlavně když zde má být založena duchovní správa vyznání českosl. a též v době volebních schůzí a štvanic a po nich, když v nich strana lidová uhájila své posice, kdežto všecky ostatní strany měly ztrátu. Vliv protináboženských agitací je znát i mezi biřmovanci školními i dospělými, mezi nimiž se agituje proti svátosti biřmování.“4646TAMTÉŽ, zápis z roku 1925, s. 125. Teprve roku 1929 si v pšovecké kronice můžeme přečíst první optimističtější poznámku: „V roce 1929 jeví se poněkud lepší nábož. život a návraty do církve jsou častější. Snad na přímluvu sv. Václava, jehož tisícileté jubileum katolický lid československý vděčně oslavuje.“4747FÚ Mělník, Liber memorabilium Pšovka, 1792-1987, zápis z r. 1929.
Autoři kronik si sice stěžovali na malé náboženské uvědomění místních obyvatel, ale nad hlubšími či trvalejšími příčinami tohoto stavu se nezamysleli. Taková dia­gnostika se nachází v konceptu dopisu litoměřickému biskupství, který sice pochází až z roku 1928, ale skutečnosti, o kterých se v nich hovoří, mají pravděpodobně dlouhodobý ráz, můžeme tedy předpokládat jejich platnost i zpětně pro rok 1921: „Nemoc, na kterou celý moderní svět a nejen republika československá stůně, je více méně patrný odpad od křesťanství a hrubý materialismus. Hlad po půdě! Tomu lidu platí slova starozákonního proroka: (Is, 29, 4) ‚De terra loqueris, et de humo audietur eloquium tuum; et erit quasi pythonis de terra vox tua, et de humo eloquium tuum mussitabit‘.4848„Ze země budeš mluvit, tvá řeč přidušeně zazní z prachu. Tvůj hlas bude znít ze země jako hlas ducha zemřelých, z prachu bude řeč tvá sípat.“ (Český ekumenický překlad) (…) Lid, který ještě od církve neodpadl, je přece proti církvi zaujat, v Římu vidí svého nepřítele; a v každém veřejném kroku kněze hledá záludné záměry, zvláště tam, kde sytil hlad svůj po půdě kostelními a farními pozemky, a kde bez ve­řejného mínění, jak dějiny dokazují, nezvítězí ani pravda, ani spravedlnost. [na okraji připsáno: leda až po smrti]“4949SOkA Mělník, FÚ Mělník, karton č. 9, Varia 1896-1945, bez inv. č., koncept dopisu ordinariátu v Litoměřicích na základě pastorální konference konané 6. září 1928.
Jako podstatné informace lze závěrem vytknout, že místní kněží hodnotili náboženské poměry po roce 1918 velmi kriticky, že však mělnická duchovní správa nebyla pasivní, ale snažila se o aktivní obranu.

Role místního tisku

Do první světové války existovalo v Mělníku několik regionálních tiskových titu­lů, žádný z nich však nepřečkal konec první světové války.5050Např. Mělnické listy (1897-1904), Mladé Podřipsko (1905-1916), Obzor (1907-?). ZUBÍK, Jiří. Stručný přehled tisku na Mělnicku od roku 1864 do roku 1998. In: Vlastivědný sborník Mělnicka III. , Okresní muzeum Mělník, 1999, s. 48-60, s. 49. Po roce 1918 vycházely pouze dva týdeníky, a to Mělnické listy a Mělnické rozhledy , nebyly však nezávislé. Mělnické listy vyšly poprvé 11. dubna 1919, reprezentovaly Československou národní demokracii, jejich šéfredaktorem byl zkušený novinář Jan Anděl5151TAMTÉŽ, s. 51. (před válkou vy­dával na Kladně protikatolický a protidynastický týdeník Nový Havlíček , v Mělníku pak Mladé Podřipsko 5252TAMTÉŽ, s. 49.). Mělnické rozhledy vycházely od listopadu 1919 a jejich vy­davatelem byl okresní výkonný výbor Československé strany socialistické (sídlem re­dakce však byla Mladá Boleslav).5353TAMTÉŽ, s. 51.
Oba týdeníky měly po čtyřech stranách, ale Mělnické listy byly tištěny na větším formátu, a proto obsahovaly více informací. I jejich charakter byl rozdílný: v Mělnických listech se objevovaly delší a závažnější články, kdežto Mělnické rozhle­dy se profilovaly spíše populárněji. Ná­klad není ani u jednoho z periodik znám.
Mělnické rozhledy i Mělnické listy věnovaly přestupovému hnutí živou pozornost. Vezměme v úvahu, že redakce vyjadřuje své stanovisko nejen za pomoci článků k tématu, ale i selekcí zpráv o místním dění. Náplň místní rubriky byla u obou listů vel­mi podobná a lokálky v nich byly otiskovány víceméně v totožném znění. Obě re­dakce spolu vedly kvůli postoji k přestupovému hnutí malicherné spory.5454Viz např. „S pravdou ven!“ Mělnické listy. 18. 2. 1921, III., 4. 8, s. 2. Význam těchto konfliktů není třeba přeceňovat, jelikož střety mezi oběma listy byly ve dvacátých le­tech chronickým jevem.5555BAŽANT, Zdeněk. KILIÁN, Jan et al. Mělník . Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2010, s. 285-308. Dějiny českých, moravských a slezských měst, s. 289. Proto se touto polemikou nebudeme podrobně zabývat, postačí, když zde uvedeme, že jádrem konfliktu byl odlišný postoj k podpoře přestupového hnutí. Oba listy reflektovaly zájmy svých vydavatelů, které byly vyjádřeny v zápisu o jednání v otázce podpory plakátové kampaně Volné myšlenky.

Mělnické rozhledy

Redakce tohoto listu si ve zkoumaném období udržela jednoznačně antiklerikální stanovisko. Náboženskou otázkou se zabývá v řadě lokálek a v několika úvahách, v nichž jsou představeny různé motivy pro výstup z církve.
13. ledna vyšla úvaha B. Romanovského „Dříve a letos“. Smysl článku je spíše obecně výchovný – autor chce vyburcovat veřejnost k tomu, aby po třistaleté porobě změnila smýšlení, vytvořila uvědomělý duševně žijící národ a aby se nespokojovala jenom s povrchní zábavou a pasivním členstvím v pokrokových organizacích. Občané si bohužel hledí spíše zábavy, přičemž autor se zjevnou škodolibostí zařadil mezi zá­bavní podniky i kostel: „Hospody, kostel, taneční zábavy – to táhne –, ale přednáška, čítárna – ne!“ Vlastním důvodem k opuštění církve však je, že katolická církev je na­ším „odvěkým nepřítelem“. Ženy mají přestat chodit navštěvovat kostel nejen z ná­rodních důvodů, ale i kvůli své emancipaci – jsou totiž nyní rovnoprávné s muži, a proto mají stejně jako muži budovat českou budoucnost: „A české dívky, ženy, matky? Většinou plní kostely, pomáhajíce udržovat při moci a síle našeho odvěkého nepřítele církev římskou –, nesnažíce se pochopiti a uvědomiti si, co vše jim osvobo­zená vlast dala za práva a povinnosti. Jsou rovnoprávny s muži, povinností jejich pro­to je, spolu­pracovat na lepší budoucnosti národa, mají vychovat příští generace česky a lidsky. To ale chápe dnes dosud jen malé ještě procento českých žen a dívek. A řekne-li jim někdo něco proti jejich dosavadnímu neplnění povinností vůči národu a vlasti, se zlou se potáže.“5656ROMANOVSKÝ, B. Dříve a letos. Mělnické rozhledy. 13. 1. 1921, III., č. 2, s. 1. Romanovského článek proto potvrzuje hypotézu z úvodní studie této diplomové práce, že pří­slušnost ke katolické církvi mohla být chápána jako zrada na národu.
Romanovský nevysvětluje, proč je Řím tak zcela nepřijatelný, zjevně otázku pova­žuje za uzavřenou. Nosnějším textem je dlouhý článek „Náboženství, církev a sčítání lidu“, který vycházel na pokračování od 4. do 6. čísla, který lze považovat za jakési programové prohlášení Mělnických rozhledů a jehož autorem je pravděpodobně zod­povědný redaktor Václav Krajník (šifra „K.“). Argumentačně je text ucelený, dobře uspořádaný a srozumitelný, není založen na skandálních událostech ze života církve, ale na obecných rysech její praxe a nauky, což lze jistě hodnotit pozitivně, na druhou stranu je velmi sugestivní (autor se obrací na čtenáře v druhé osobě a tyká mu) a kato­lická církev je tu opět líčena zcela černobíle. Důvodů k vystoupení z římské církve před sčítáním je podle autora několik. V první řadě je to otázka vnitřní pravdivosti každého občana, tedy povinnost nehlásit se k něčemu, čemu sám nevěří: „Dříve se celkově žádný o tvé vnitřní náboženské přesvědčení nestaral, lživost církevní pří­slušnosti táhla se s tebou jako zbytek neblahé doby rakouské, dnes ale jsi povinen ob­jeviti se před veřejností bez přetvářky, tvůj národ žádá přímo od tebe, abys, sám jsa vnitřně pravdivý, pomohl vytvořiti lepší život národní. Buď ubezpečen, že ten, kdo tak snadno lže sám sobě a kdo tak snadno z povrchních ohledů a rodinných důvodů své přesvědčení zapírá, že ten není dosti silným, aby byl pravdivým a důsledným i v jiných otázkách životních.“5757„K.“. Náboženství, církev a sčítání lidu. Mělnické rozhledy. 27. 1. 1921, III., č. 4, s. 1. Dále se upozorňuje, že chce-li někdo bojovat proti kle­rikalismu, musí, aby byl pravdivým, bojovat i proti církvi jako takové: „Nebo ka­tolicism, ten už dávno přestal býti náboženským úsilím o zušlechtění člověka a stal se po­litickou organisací a mocenským útvarem, Katolicismu náboženská hnutí lidské duše jsou jen vhodnými prostředky k získání církevní nadvlády. Důsledky katolicismu jsou vždy a všude snahy klerikální. [zvýraznění J. N.]“5858TAMTÉŽ. Katolická církev působí an­tidemokraticky, je oporou absolutismu: „Lid katolický nesmí svobodně myslet, pro­tože za něho přemýšlí kněz a hranice myšlení určuje církev. Jak hranice volnosti myš­lení vypadají, ukazují indexy a syllaby papežů, kterými prokleta moderní vzdělanost, pokrok, moderní literatura, svoboda náboženství, kultu a tisku. Moderní demokracie je katolicismem naprosto zavržena (oběžník papeže Pia X. z 25. VIII 1910).“5959„K.“. Náboženství, církev a sčítání lidu. (Pokračování). Mělnické rozhledy. 3. 2. 1921, III., č. 5, s. 1. Řím byl konečně vždy nepřítelem našeho národa: „Naše dějiny jsou nejlepší protiřímskou čí­tankou“.6060TAMTÉŽ, s. 2. Za kuriozitu můžeme považovat tvrzení, že národní buditelé byli evangelí­ci nebo vyslovení protivníci Říma,6161TAMTÉŽ. čímž je popřena aktivita venkovského kléru v národním obrození. Z protičeského a protidemokratického zaměření církve vyplývá velmi konkrétní hrozba, že pokud by církev byla silná, došlo by k obnovení Rakouska a znovunastolení Habsburků.6262TAMTÉŽ.
Autor se nespokojuje s kritikou Říma, ale naznačuje také pozitivní program, jak urovnat škody Římem způsobené. Tvrdí, že nad katolictvím nelze vyhrát pouhým an­tiklerikalismem, což dokládá příkladem Francie, v níž se taková taktika minula cílem. Dovolává se Masaryka a dokládá, že proti klerikalismu lze bojovat jen čistým a ryzím náboženstvím. Nespecifikuje ovšem, o jaké náboženství má jít (byť jinde příznivě hodnotí protestantismus6363TAMTÉŽ.), avšak jako socialista tvrdí, že „socialism musí přemoci Řím vyšším náboženstvím.“6464TAMTÉŽ.
V předvečer sčítání lidu (10. února) vydaly Mělnické rozhledy provolání ke čtenářstvu. Vzhledem k jeho účelu nepřekvapí, že je nesen patetickým a exaltovaným tónem a podává proticírkevní argumentaci ve zhuštěné podobě; tím je pro historika velmi cenným. Je téměř totožný se zmiňovaným provoláním Volné myšlenky, byť se od něj místy odlišuje. Čtenář si má před sčítáním lidu plně uvědomit, že jde o vpravdě historický okamžik. Bez emancipace od církve by totiž národní osvobození bylo neú­plné, a proto: „Den sčítání lidu v republice československé nechť je dnem ve­likého súčtování s úhlavním nepřítelem národa i pokroku, ať je dnem opravdového tří­dění duchů!“ V takové chvíli se nikdo nemůže skrýt před zodpovědností: „Chceš být vpoč­ten co příslušník té společnosti, jež upálila Husa, jež vyhlašovala proti tvým předkům vyhlazovací křižácké výpravy a přivedla tvůj národ po katastrofě bělohorské na pokraj záhuby? (…) Přihlásíš se na sčítacím archu jako potomek ne Husův a Žižkův, nýbrž jezovity Jiřího Plachého a paliče českých knih Koniáše?“ Od provo­lání Volné myš­lenky se Mělnické rozhledy odchylují tím, že připojují doporučení, aby si čtenář dle libosti vybral z nekatolických alternativ, z nichž jsou jmenovány: českob­ratrské evangelictví (návaznost na Husa, Chelčického a Komenského), českoslo­venské vyznání (doporučováno těm, kterým se líbí obřady!) a konečně bezvyznání.6565Lide Český! Mělnické rozhledy. 10. 2. 1921. III., č. 6, s. 1.
Je překvapující, že bezprostředně po sčítání neuveřejnil list téměř žádnou reakci. Bilancující text se objevil teprve 3. března (tedy ve třetím vydání Mělnických rozhle­dů po 15. únoru). Napsal ho Josef Nypl, jednatel mělnické Volné myšlenky.6666Přátelská schůzka k založení sdruž. Volné Myšlenky v Mělníku. Mělnické rozhledy . 10. 3. 1921, III., č. 10, s. 2. Ten v něm zdůraznil, že přestupové hnutí nesměřovalo proti náboženství, ale proti církevnictví. Sou­časně si připouští, že jsme teprve na počátku, že v duších našich obyvatel stále ještě působí stará morálka. Přesto považuje sčítání za triumf: „Lid náš přemýšlel, sou­dil a odsoudil. Odsoudil Řím. Je radostno mysliti na tisíce a statisíce českých lidí, kte­ří roz­hodli se proti Římu.“6767NYPL, Josef. K další práci. Mělnické rozhledy. 3. 3. 1921, III., č. 9, s. 1.

Mělnické listy

Ve zkoumaném období se Mělnické listy profilovaly jako konkurent Mělnických rozhledů a právě v otázce postoje k přestupovému hnutí vedly redakce obou novin na svých stránkách spory. Stanovisko redakce bylo poněkud rozporné, protože deklarova­la poměrně jasně svoje stanovisko, ale ve svých článcích ho neudržela. Vy­davatelem listu byl Jan Anděl, člen Volné myšlenky,6868Přátelská schůzka k založení sdruž. Volné Myšlenky v Mělníku. Mělnické rozhledy . 10. 3. 1921, III., č. 10, s. 2. a proto následující rozbor osvětluje i činnost této organizace.
Programové prohlášení k přestupovému hnutí bylo vydáno 11. února 1921. Šlo o usnesení schválené na schůzi mělnické organizace národní demokracie. Nejprve je v něm zavrženo katolické náboženství jako škodlivé, a to z mnoha důvodů: Katolicis­mus nám v minulosti způsobil újmy, vede k absolutismu, hierarchický princip není nic jiného než aristokratismus, od věřících se požaduje slepá víra a církevní naukou je podporována hospodářská i sociální nerovnost. Katolická církev je nadto zbudována na víře v zázraky, příčí se duchovnímu pokroku a je nereformovatelná. Ovšem jiná křesťanská vyznání jsou na tom v tomto ohledu podobně, a proto je nelze doporučit jako alternativu ke katolické víře – při hodnocení protestantismu nejsou rozhodující historické důvody, podstatné je, že i protestantismus stojí v protikladu k racionalitě.
Národní demokraté ovšem tvrdí, že jakkoliv sympatizují s protiřímským smýš­lením, přesto odmítají donucování k formálnímu výstupu – to by podle nich bylo jenom církevnictví s opačným znaménkem: „Řím – všecko církevnictví – překonáme v sobě každý sám, jestliže je překonáme duchově a doopravdy, nikoliv jen podle jmé­na. (…) Proces duchového přerodu nelze činiti závislým na určitém termínu (sčítání lidu, 6. červenec a p.); takové počínání maří soustavnou uvědomovací činnost jednot­livce i celku, vnáší zmatek i neklid v občanstvo a nemá trvalého užitku.“ Autoři počí­tají s tím, že existují a budou existovat ti, kteří nedají přednost pokročilejšímu ná­boženství či církevní organizaci. Stejně tak vidí, že úlohu náboženství přebírají jiné formy identity – např. socialismus, demokratismus nebo sokolství. To považují za pří­znak duchovní krize, v níž už spatřují zárodek lepšího náboženství. Jaké résumé ce­lého prohlášení slouží věta: „Otázky svědomí nedají se zajisté nadekretovati a dokon­ce už jich nelze řešit agitací.“6969Prohlášení. Mělnické listy . 11. 2. 1921, III., č. 7, s. 1.
Stylizace uvedeného prohlášení je kultivovaná a založená na věcných argu­mentech. Mělnické listy chtěly odmítat katolickou církve a brojit proti ní, a současně se vyhnout všemu nátlaku, neurčily však, kde leží hranice mezi tím, co je ještě agitace a co už donucování. Je pochopitelné, že deklarované stanovisko bylo náročné. V této souvislosti je případné, že i hlavní autor uveřejněné proklamace, vzdělavatel Sokola Dr. Helcl,7070O tom, že Helcl byl hlavním původcem prohlášení, viz zápis ze schůze národní demokracie: Ze strany. Mělnické listy . 11. 2. 1921, III., č. 7, s. 3. uveřejnil téhož roku u příležitosti výročí staroměstské popravy článek, v němž tvrdil: „Jest tu však ještě druhý nepřítel, větší, a to jest Řím. My musíme účtova­ti i s druhým viníkem. V jeho rukou nemůžeme dosáhnouti plné svobody.“71711621-1921. Mělnické listy . 24. 6. 1921, III., č. 26, s. 2 Šlo o referát z přednášky pořádané Okresním osvětovým výborem. Význam deklarace byl navíc omezen i tím, že důvodem jejího vzniku mohlo být následování stranické linie, případně i snaha vymezit se vůči národním socialistům, a je sporné, nakolik pro­hlášení vystihovalo skutečné smýšlení přispěvatelů těchto novin. Konečně se musíme ptát, vůči jakému donucování se list vymezoval? Docházelo snad k přípa­dům násilí? Něco takového není v Mělníku doloženo.
Podle článku evangelického kazatele Šebesty z Peček (řečnil v Mělníku 13. února) se tento zdrženlivý postoj k přestupovému hnutí projevil tím, že místní organizace ná­rodní demokracie odmítla spoluúčast na agitační činnosti. Avšak nesetkala se se všeo­becným souhlasem, 15 jejích členů dokonce kvůli tomu vystoupilo ze stranické or­ganizace.7272ŠEBESTA, Jan. Ke schůzi mělnické 13. února. Kostnické jiskry . 10. 3. 1921, III. (VI.), č. 10, s. 61.
Na stránkách Mělnických listů se nacházejí jak tolerantní články, tak i militantní. Uveďme proto několik příkladů z obou těchto skupin.
Tolerantní postoj vyjádřilo nejprve sokolstvo ve svém věstníku (pravidelná rubrika) článkem „Tyrš o politice a náboženství“ z 11. února, v němž je připomenuto, že Tyrš se vyslovoval pro konfesní svobodu.7373Tyrš o politice a náboženství. Mělnické listy . 11. 2. 1921, III., č. 7, s. 3. Ze strany Sokola je to jediné vyjádření k náboženské otázce a ani z jiných otištěných příspěvků není zřejmé, že by se Sokol v přestupovém hnutí nějak angažoval.
Mělnické listy otiskovaly i populárně vzdělavatelské články, v nichž seznamovaly čtenáře s názory autorit a klasiků (Palacký, Havlíček-Borovský, Masaryk), případně přetiskovaly úryvky z jejich děl.7474Např. Palackého názory o náboženství a církvích. Mělnické listy . 11. 2. 1921, III., č. 7, s. 1. Těmito příspěvky se diskuse pozvedala na vyšší úroveň. Příkladem může být výbor z Havlíčkových Epištol kutnohorských. Je signifikantní, která citace byla vybrána: „Mně zajisté svatá víra jest víra upřímná kaž­dého člověka i v tom pádu, kde ji držeti musím dle svého přesvědčení za pošetilou, neboť musím ocenit ten pokoj duše, tu mnohou utěšenou chvíli, kterých člověk nabývá pevným náboženským přesvědčením, pročež za nedovolené držím bořiti chrá­my v srdcích lidských (třeba to i chrámy model byly), pokud se jiné na jejich místo postaviti nemohly.“7575K. Havlíček o pravém náboženství. Mělnické listy . 14. 1. 1921, III., č. 3, s. 1.
Militantní postoj se naproti tomu odráží ve zprávě ze 7. ledna, ve vůbec prvním článku, který Mělnické listy o přestupovém hnutí přinesly. Autor upozornil čtenáře, že při sčítání lidu bude zjišťována i náboženská příslušnost, a varoval, že ten, kdo setrvá v katolické církvi, bude mít spoluvinu na tom, že stát katolickou církev platí. Zvláště však apeloval na vzdělané vrstvy: „Bude zajímavo u naší inteligence, jaký dá vzor a popud k heslu ‚Pryč od Říma!‘ ještě v této poslední chvíli. Neboť tato inteligence je zajisté přesvědčena, že Řím je odvěkým nepřítelem našeho národa, a je povinna dnes ve svobodné republice, kdy nemusí se již hroziti žádné persekuce, bez falše a přetvá­řky dáti příklad lidu.“ Vedle toho kritizoval také religiózní ženy: „A vedle páterů ve školách a na kazatelnách, bohužel i naše ženy a matky s horlivostí udržují v rodinách římsko-katolické pokrytectví (navrch návštěva kostela, zpověď, uvnitř marnivost, zá­vist, mamon i hrubost). (…) Smekám před dělnickou ženou-matkou, která vystoupila, a žádného pekla se nehrozí!“7676Sčítání lidu. Mělnické listy . 7. 1. 1921, III., č. 2, s. 2.
28. ledna vyšlo na titulní stránce provolání k občanům vyzývající k výstupu z církve, které je druhým příkladem nátlaku na čtenáře. Obsahově ani použitou réto­rikou se příliš nelišil od jiných podobných výzev (např. výše citovaného článku Mělnických rozhledů z 10. února). Čtenáři mají zvážit následující: „Vybeř si co chceš, vstup buď do jiné církve nebo zůstaň bez určité konfese, jen nerozmnožuj řady těch, kdož jen hanu kydají na nejslavnější naši minulost a za nejšťastnější prohlašují dobu, nad kterou upřímný Čech bolestí zapláče.“7777Súčtoval jsi již s Římem? Mělnické listy. 28. 1. 1921, III., č. 5, s. 1.
Přestupové hnutí a agitace proti církvi nebyly hlavním tématem Mělnických listů na počátku roku 1921. List se zabýval převážně politikou a vzhledem k aktuálnímu běhu událostí zejména dohrou pokusu o komunistický puč z prosince 1920. Otiskoval velké množství protibolševických příspěvků, často se jednalo o poměrně dlouhé a zá­važné stati.
***
Shrnutí působení místního tisku: Oba listy se stavěly jednoznačně odmítavě vůči římskokatolické církvi a vyzývaly všechny občany, aby z ní vystoupili. K tomu užívaly nezřídka sugestivního způsobu psaní, založeného na jednostranném negativním zobrazování této církve. Nikdy v nich nebyl zmíněn žádný pozitivní rys či přínos katolické církve. V obou listech byly všechny nekatolické varianty vyznání hodnoceny jako pozitivní, byť Mělnické listy se v jednom případě vyslovily i proti protestantismu. Mělnické listy (na rozdíl od Mělnických rozhledů ) zdůrazňovaly, že výstup z církve je sice žádoucí, ale má být uskutečněn na základě zralého rozhodnutí, bez nátlaku. Do obsahu a tónu jejich člán­ků se však tato zásada nepromítla.