Závěr

Na základě odborné literatury a pramenů byly nastíněny náboženské poměry na počátku první republiky. Zvláštní pozornost byla věnována působení těch skupin, kte­ré se na základě sčítání lidu ukázaly jako nejvýznamnější – Církvi československé, Českobratrské církvi evangelické a Volné myšlenky jakožto zástupce bezvyznání. Byl popsán způsob, jímž byla římskokatolická církev těmito skupinami tematizována, při­čemž bylo zjištěno, že v této otázce panovala vzájemná shoda, takže všechny sub­jekty spolu mohly v boji proti katolické církvi spolupracovat. Jako jediný významný opo­nent přestupového hnutí byl na základě studovaných pramenů identifikován Josef Pe­kař.
V případě Mělníka bylo zjištěno, že přestupové hnutí přineslo poněkud vyšší počet odpadů od katolické církve ve srovnání s českým průměrem. Nebyly zaznamenány násilné incidenty, přestupové hnutí se uskutečňovalo formou veřejných přednášek a novinových článků. Českobratrská církev evangelická byla nadprůměrně úspěšná, počet občanů bez vyznání odpovídal průměru v Čechách, naopak Církev českoslo­venská zazna­menala pouze nevelké zisky. Zisky jiných náboženství byly v Mělníku zanedba­telné a informace o nich se nachází jedině ve statistických údajích. Římskoka­tolická duchovní správa se k přestupovému hnutí chovala odmítavě, náboženské po­měry vní­mala kriticky, snažila se provádět aktivní obranu. Místní tisk byl vlastněn po­litickými stranami, do přestupového hnutí se aktivně zapojoval navzdory tomu, že se od něho v jednom případě distancoval.