Metoda výzkumu

Časový a prostorový rámec:

Časové ohraničení práce nebylo stanoveno předem, ale bylo určeno na základě toho, kdy se přestupové hnutí objevuje v místních pramenech. Přestupové hnutí má daný konec, jímž je den sčítání lidu (15. února 1921), ale jeho počátek nezačíná pevným datem, nýbrž musí být stanoven empiricky na základě pramenů. V případě Mělníka je první výslovná výzva k vystoupení z katolické církve před blížícím se pře­stupovým hnutím doložena 7. ledna 1921 na stránkách Mělnických listů. 11Sčítání lidu. Mělnické listy . 7. 1. 1921, III., č. 2, s. 2. Aby bylo možno zařadit přestupové hnutí do širšího kontextu dobového vývoje, byly vybírány prameny z období od roku 1918 až do poloviny dvacátých let.
Z místního hlediska se výzkum zaměřuje na Mělník v dobových hranicích, ale v jednom případě byl přijat i pramen z Pšovky (farní kronika), a to z toho důvodu, že Pšovka tvořila ve zkoumaném období s Mělníkem do jisté míry organický celek (v roce 1923 s ním byla v rámci tzv. Velkého Mělníka sloučena), přičemž bylo při­hlédnuto ke skutečnosti, že farní kroniky jsou vzácný a hodnotný pramen.

Výzkumné otázky:

  1. Jaké byly výsledky sčítání lidu v Mělníku z hlediska konfese? Lze dokázat, že výstupy z katolické církve byly motivovány přestupovým hnutím?
  2. Jakým způsobem se v průběhu přestupového hnutí v Mělníku angažovala Církev československá, Českobratrská církev evangelická a Volná myšlenka?
  3. Jak na přestupové hnutí reagovala místní římskokatolická duchovní správa?
  4. Jakou roli měl v přestupovém hnutí místní tisk?

Stav dosavadního bádání

Literatura

O náboženských poměrech v Mělníku nebylo dosud v literatuře soustavně po­jednáno. Jediným textem, který se zabývá sekularizací Mělnicka na konci 19. a začát­ku 20. století, je nepublikovaný článek ředitele Státního okresního archivu Mělník Da­libora Státníka Pánbůh není! A kdo se vás na to ptal…?! 22Publikace texu je plánována v roce 2015 v rámci sborníku Confluens, vydává Regionální muzeum Mělník. Text je založen na kato­lických farních kronikách (Obříství, Liblice, Nelahozeves, Vrbno, Pšovka, Všetaty, Chlumín, Kralupy nad Vltavou, Mělník, Pšovka, Lužec, Záboří, Hořín, Vliněves) a časově pokrývá období od konce 19. století až po únor 1948 (s mírnými přesahy do pozdější doby). Cenný je tím, že poskytuje vhled do náboženské situace v celém regionu, stejně jako o historickém pozadí sekularizace z dob před první světovou válkou.
Konflikty mezi katolickou církví a Církví československou33Ve dvacátých letech se neustálil jednotný úzus psaní názvu církve. Někdy byl psán s velkými písmeny jako vlastní jméno, setkáme se i se zápisem „církev československá“ nebo „československá církev“. V této práci bude užívána forma „Církev československá“. v otázce tzv. bojů o kostely byly zpracovány formou studie o událostech v Rousínově44KRŠKO, Jan. Rousínov v obraze náboženských konfliktů po rozpadu habsburské monarchie. In: Rakovnický historický sborník . Rakovník: Státní okresní archiv Rakovník, 2000, s. 49-66., rovněž existuje samostatné zpracování přestupového hnutí v Písku55MATOUŠOVÁ, Věra. Přestupové hnutí v Písku (1918 - 1922) [online]. 2007 [cit. 2013-01-28]. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Teologická fakulta. Vedoucí práce Jaroslav Vokoun. Dostupné z: http://theses.cz/id/0hr7nx/.. V druhém případě mohla autorka vyjít z podrobných evangelických i katolických pramenů, což jejímu líčení propůjčuje plastičnost.
Obecné církevní dějiny první republiky jsou reprezentovány většinou díly kato­lických historiků (Kadlec, Zlámal). Přehled českých církevních dějin 66KADLEC, Jaroslav. Přehled českých církevních dějin 2. Praha: Zvon, 1991. Jaroslava Ka­dlece je nepříliš podrobný spis, v němž však lze najít řadu informací např. o Jednotě katolického duchovenstva. Bohumil Zlámal vytvořil ve své Příručce českých církevních dějin 77ZLÁMAL, Bohumil. Příručka českých církevních dějin. VII. Doba československého katolicicmu (1918-1948). Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2010. důkladné dílo, které poskytuje velmi dobrý přehled o životě kato­lické církve, o její knižní a tiskové produkci, o nekatolických církvích i o bezvě­reckém hnutí. Kniha je ovšem psána z explicitně katolických pozic a v apologetickém duchu.
Dějiny Jednoty katolického duchovenstva i počátky Církve československé a re­formního a modernistického hnutí v rámci katolické církve jsou zpracovány velmi po­drobně převážně zásluhou knihy Pavla Marka Církevní krize na počátku první Česko­slovenské republiky (1918-1924). 88MAREK, Pavel. Církevní krize na počátku první Československé republiky (1918-1924) . Brno: L. Marek, 2005, 335 s. Pontes Pragenses, sv. 36. Pavel Marek je rovněž autorem životopisů Emila Dlouhého-Pokorného99MAREK, Pavel. Emil Dlouhý-Pokorný: život a působení katolického modernisty, politika a žurnalisty . 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), 2007. a pražského arcibiskupa Františka Kordače.1010MAREK, Pavel. Arcibiskup pražský František Kordač: Nástin života a díla apologety, pedagoga a politika . Olomouc: Moneta-FM, 2005. Silnou stránkou těchto publikací je uvádění rozsáhlých citací pramenů v poznámkovém aparátu, což výrazně zvyšuje jejich informační hodnotu.
Historie Církve československé byla zpracována zejména historiky z řad jejích příslušníků. Dobrou orientaci v základních datech poskytuje článek Daniela Frýdla Zrod Církve československé (husitské) , publikovaný v jubilejním sborníku této církve,1111FRÝDL, David. Zrod Církve československé (husitské). In: BUTTA, Tomáš. 90 let Církve československé husitské: sborník . Vyd. 1. Praha: Církev československá husitská ve spolupráci s Náboženskou obcí CČSH v Praze 1, 2010, s. 17-30. Blahoslav. vedle toho je cenná i jubilejní přednáška k desátému výročí vzniku církve od Františka Kováře.1212KOVÁŘ, František. Deset let československé církve 1920-1930 . 2. dopl. vyd. Praha: Ústřední rada československé církve, 1930. Dobrým historickým přehledem i teologickou analýzou je mono­grafie Život a víra ThDr. Karla Farského autorů Václava Kadeřávka a Zdeňka Tr­tíka.1313KADEŘÁVEK, Václav a Zdeněk TRTÍK. Život a víra ThDr. Karla Farského . Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1982.
Vznik i věrouka Českobratrské církve evangelické jsou stručně popsány v něko­lika příspěvcích sborníku Církev v proměnách času. 1414BALCAR, Lubomír et al. Církev v proměnách času: sborník k 50. výročí spojení českobratrské církve evangelické . Praha: Kalich, 1969. Celkově jsou dějinné počátky této církve zpracovány méně podrobně než u Církve československé.
Dějinami Volné myšlenky1515Ve zkoumané době byl užíván název „Volná Myšlenka“, což odporuje dnešní jazykové normě pro způsob psaní velkých písmen. Proto s výjimkou přímých citací užíváme způsob zápisu vyhovující dnešnímu úzu. se zabývá jediná monografie,1616Nepočítáme li stručný stranický spisek ZUBEK, Milan. Tradice protináboženského a protiklerikálního boje v našich zemích: (Volná myšlenka) . Praha: Čs. společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí, ústřední vědecko-metodistická rada pro ateistickou výchovu, 1961. a sice Příběh(y) Volné myšlenky Antonína Kudláče.1717KUDLÁČ, Antonín K. K. Příběh(y) Volné myšlenky . Praha: Lidové noviny, 2005. Nicméně pro účely této práce to není žádný handicap, protože základní informace o organizaci jsou v knize dostatečně pokryty, další infor­mace však musí být zjišťovány v pramenech.
Na tomto místě nelze opomenout ani Budování státu Ferdinanda Peroutky.1818PEROUTKA, Ferdinand. Budování státu. Praha: Lidové noviny, 1991. Pe­routka se v tomto klasickém a rozsáhlém díle věnoval církevní politice v období první republiky, přičemž vycházel přímo z pramenů. Jeho dílo je cenné díky břitkým ko­mentářům, jimiž se tato práce bude rovněž zabývat.
Výzkumné téma se dotýká i dějin religiozity v Čechách. V rámci této širší oblasti byly použity dva tituly: Náboženství a moderní česká společnost 1919VÁCLAVÍK, David. Náboženství a moderní česká společnost. Praha: Grada, 2009. religionisty Davida Václavíka, které se mj. zabývá příčinami odklonu obyvatelstva od katolické církve v éře první republiky. Historické pozadí tohoto procesu a alternativní religiozita je zpracována ve sborníku Náboženství v 19. století 2020NEŠPOR, Zdeněk R. et al Náboženství v 19. století: Nejcírkevnější století, nebo období zrodu českého ateismu? . Praha: Scriptorium, 2010. v redakci Zdeňka R. Nešpora.

Pramenná základna

Pro vybrané výzkumné téma je možno využít široké spektrum tištěných pramenů, jimiž jsou literatura (všechny církve i Volná myšlenka provozovaly vydavatelskou činnost) a tisk. Tyto zdroje jsou natolik hojné, že byly samozřejmě zpracovány pouze selektivně. Dalším typem vydaných pramenů jsou statistická data ze sčítání lidu.
Materiály katolické duchovní správy se nachází na více místech. Ve Státním okresním archivu (dále SOkA) Mělník je nezpracovaný a z části nepřístupný fond Farní úřad Mělník. Během bádání byla studována část farních materiálů, které byly do archivu předány v roce 2010, nicméně s výjimkou jedné rukopisné poznámky a ka­talogu duchovenstva tu nebyly nalezeny žádné informace vypovídající o přestupovém hnutí. Hlavními prameny duchovní správy byly dvě farní kroniky. Pro zkoumání re­formního hnutí v Mělníku po roce 1918 byl využit fond Jednoty katolického ducho­venstva v Literárním archivu Památníku národního písemnictví (LA PNP).
Materiály Českobratrské církve evangelické v Mělníku jsou dosud uloženy na evangelické faře. Ústřední archiv ČCE fondy jednotlivých sborů nevede. V tomto vý­zkumu byly využity protokoly ze zápisů staršovstva, dále bylo čerpáno z farní sta­tistiky a knihy přístupů a výstupů. Korespondence, texty kázání či přednášek ani pro­pagační materiály nebyly při výzkumu nalezeny.
Církev československá v Mělníku v době sčítání lidu působila pouze nepřímo a náboženská obec tu teprve vznikala. Místní náboženská obec má poměrně rozsáhlý archiv, prameny týkající se jejích počátků jsou v něm ovšem zastoupeny marginálně, v  podstatě pouze kronikou. V Ústředním archivu Církve československé husitské se žádné materiály o mělnické náboženské obci ze zkoumané doby nenacházejí.
Volná myšlenka má fond v Archivu hlavního města Prahy, ten však v této diplo­mové práci nebyl použit.
Jiným potenciálním zdrojem poznání jsou pozůstalosti významných osobností Mělníka. V této kategorii byl zjištěn pouze osobní fond Josefa Stáhlíka (klasický filo­log, pedagog, archivář, aktivní osvětový pracovník, který pořádal velké množství přednášek pro veřejnost, později vyučoval československé náboženství) v Literárním archivu Památníku národního písemnictví, ten však nepodává žádné použitelné infor­mace.
Role samosprávy a politických stran je v SOkA Mělník zastoupena fondem Archiv města Mělník. V rámci heuristiky byly zpracovány zápisy z jednání obecního zastupi­telstva a městské rady.
Ve sbírkách soudobé dokumentace SOkA Mělník nebyly nalezeny žádné plakáty ani propagační materiály týkající se sčítání lidu.
Na základě tohoto seznamu je možno pokusit se zmapovat, které prameny mohou být použity v rámci budoucího bádání. V první řadě nebyl do zkoumání zařazen archiv litoměřické biskupské konzistoře. Ten je nezpracován a badatelsky není využíván, mohl by obsahovat například korespondenci. Rezervy jsou také ve fondu Archiv města Mělník, kde by mohly být nové poznatky nalezeny například v úřední ko­respondenci. Role politických stran byla zkoumána pouze na základě stranického tis­ku, nikoliv příslušných archivních fondů, v nichž lze ještě očekávat informace vztahu­jící se k Mělníku. Za kompletní můžeme naproti tomu považovat zpracování vzniku Církve československé v Mělníku, kde byly využity všechny známé prameny.

Použité metody

Práce je empirická a zakládá se na kritickém zpracování pramenů. Využívá metodu sondy dle vymezeného časového období a uplatnila se v ní diskurzivní analýza.
Určitá potíž vzniká tím, že se nepodařilo zjistit náklad jednotlivých tiskových titulů, takže se při analýze nebere ohled na to, jak velkou část populace mohl oslovit. Množství potenciálních čtenářů je relativně důležitým faktem, což vyplývá ze sku­tečnosti, že smyslem novin nebylo pouze sdělit informaci, ale také zaujmout postoj. Stranický i církevní tisk (jiný analyzován nebyl) odpovídal politickému a náboženské­mu zařazení svých čtenářů, a třebaže jistě platí, že obsah článků měl na čtenáře jistý vliv, oni s ním vyjádřili svůj souhlas už tím, že dané periodikum odebírali. Ve sku­tečnosti tu však potíž nevznikne, protože – jak výzkum naznačil – katolická církev byla zobrazována ve všech antiklerikálních periodikách v zásadě velmi podobně po­mocí stejných topoi .