Závěr
Na základě odborné literatury a pramenů byly nastíněny náboženské poměry
na počátku první republiky. Zvláštní pozornost byla věnována působení
těch skupin, které se na základě sčítání lidu ukázaly jako
nejvýznamnější – Církvi československé, Českobratrské církvi
evangelické a Volné myšlenky jakožto zástupce bezvyznání. Byl popsán
způsob, jímž byla římskokatolická církev těmito skupinami tematizována,
přičemž bylo zjištěno, že v této otázce panovala vzájemná shoda, takže
všechny subjekty spolu mohly v boji proti katolické církvi
spolupracovat. Jako jediný významný oponent přestupového hnutí byl na
základě studovaných pramenů identifikován Josef Pekař.
V případě Mělníka bylo zjištěno, že přestupové hnutí přineslo poněkud
vyšší počet odpadů od katolické církve ve srovnání s českým průměrem.
Nebyly zaznamenány násilné incidenty, přestupové hnutí se uskutečňovalo
formou veřejných přednášek a novinových článků. Českobratrská církev
evangelická byla nadprůměrně úspěšná, počet občanů bez vyznání odpovídal
průměru v Čechách, naopak Církev československá zaznamenala pouze
nevelké zisky. Zisky jiných náboženství byly v Mělníku zanedbatelné a
informace o nich se nachází jedině ve statistických údajích.
Římskokatolická duchovní správa se k přestupovému hnutí chovala
odmítavě, náboženské poměry vnímala kriticky, snažila se provádět
aktivní obranu. Místní tisk byl vlastněn politickými stranami, do
přestupového hnutí se aktivně zapojoval navzdory tomu, že se od něho v
jednom případě distancoval.