Úvod

Počátek první republiky byl pro římskokatolickou církev těžkým obdobím, pro­tože musela čelit nevídaně silné vlně odporu. Byla široce přijímána koncepce českého národa (vypracovaná například Aloisem Jiráskem nebo T. G. Masarykem), podle níž byly katolická církev a Řím činiteli protikladnými ke smyslu našich dějin či přímými nepřáteli. Odpor vůči katolické církvi tak těsně souvisel s otázkou národní identity a ve veřejném diskursu bylo vyrovnání se s Římem prezentováno jako nutný doplněk osvobození se od Vídně. Katolická církev byla kromě toho oslabena i odštěpením Církve československé v roce 1920. Náboženské vášně získaly nejednou i násilnou podobu: Docházelo k četným případům vandalství vůči sakrálním památkám (nejvý­znamnější událostí tohoto druhu se stalo stržení Mariánského sloupu na Staroměst­ském náměstí v Praze), později k násilnostem v rámci boje o užívání katolických kostelů Církví československou.
Jedním z momentů antiklerikálního boje bylo tzv. přestupové hnutí, kampaň, v níž bylo obyvatelstvo vyzýváno, aby se při sčítání lidu v roce 1921 nepřihlásilo k římsko­katolickému vyznání.
Tato práce si klade za cíl podat na základě literatury a pramenů přehled vztahů mezi církví a společností i mezi církvemi navzájem v letech 1918-1921 a popsat pře­stupové hnutí na konkrétním příkladu města Mělník v roce 1921.
Původním tématem byla rekonstrukce vzniku náboženské obce Církve českoslo­venské v Mělníku a studium reakcí veřejnosti na tuto událost, ale v průběhu heuristiky bylo zjištěno, že pro toto téma není dochován dostatek pramenů, proto bylo třeba vý­zkumný záměr rozšířit.