Úvod
Počátek první republiky byl pro římskokatolickou církev těžkým obdobím,
protože musela čelit nevídaně silné vlně odporu. Byla široce přijímána
koncepce českého národa (vypracovaná například Aloisem Jiráskem nebo
T. G. Masarykem), podle níž byly katolická církev a Řím činiteli
protikladnými ke smyslu našich dějin či přímými nepřáteli. Odpor vůči
katolické církvi tak těsně souvisel s otázkou národní identity
a ve veřejném diskursu bylo vyrovnání se s Římem prezentováno jako nutný
doplněk osvobození se od Vídně. Katolická církev byla kromě toho
oslabena i odštěpením Církve československé v roce 1920. Náboženské
vášně získaly nejednou i násilnou podobu: Docházelo k četným případům
vandalství vůči sakrálním památkám (nejvýznamnější událostí tohoto
druhu se stalo stržení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v
Praze), později k násilnostem v rámci boje o užívání katolických kostelů
Církví československou.
Jedním z momentů antiklerikálního boje bylo tzv. přestupové hnutí,
kampaň, v níž bylo obyvatelstvo vyzýváno, aby se při sčítání lidu v roce
1921 nepřihlásilo k římskokatolickému vyznání.
Tato práce si klade za cíl podat na základě literatury a pramenů přehled
vztahů mezi církví a společností i mezi církvemi navzájem v letech
1918-1921 a popsat přestupové hnutí na konkrétním příkladu města Mělník
v roce 1921.
Původním tématem byla rekonstrukce vzniku náboženské obce Církve
československé v Mělníku a studium reakcí veřejnosti na tuto událost,
ale v průběhu heuristiky bylo zjištěno, že pro toto téma není dochován
dostatek pramenů, proto bylo třeba výzkumný záměr rozšířit.